Hledání rovnováhy

Život je vždycky hledání rovnováhy.

Když je nádherný, slunečný víkend, lidé zírají na horory,
aby všechnu tu krásu nějak vyvážili.

Někteří sledují ničemné zombie, jiní volí něco ještě děsivějšího, ti zvlášť otrlí dokonce listují v občanském zákoníku.

Samozřejmě, najdou se i tací, kteří hledají útěchu třeba v příbězích pro děti, například v příbězích Ferdy Mravence a jeho věrného druha brouka Pytlíka, který ničemu nerozumí, do všeho se cpe a všechno také zkazí. Samozřejmě víme, že kvůli neuvěřitelné podobnosti s těmito vlastnostmi byl už před pár měsíci nejmenovaný notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti povýšen na brouka Pytlíka české politiky (článek pana Žantovského v Parlamentních listech už z letošního 8. února).

Nám dnes nejde o žádné brouky Pytlíky, ale o pravé a nefalšované zombie, protože dnes bylo opravdu nádherně a vyvažovat je přece opravdu zapotřebí.

Takže: třeba občanská sdružení dříve vznikala tím, že je Ministerstvo vnitra registrovalo (a v případě odborových a zaměstnavatelských organizací jen evidovalo), o jejich zániku však toto pravidlo neplatilo. Sdružení zanikala například dobrovolným rozpuštěním, které sice byla povinna oznámit Ministerstvu vnitra (podle § 12 odst. 2 zákona o sdružování občanů), ale šlo jen informaci pořádkového charakteru a oznámení nebo neoznámení nemělo na samotný zánik sdružení vůbec žádný vliv. To ale znamená, že existují případy, kdy občanské sdružení sice zaniklo, například na základě rozhodnutí jeho členů o dobrovolném rozpuštění jejich sdružení, ale vzhledem k tomu, že nesplnili povinnost oznámit zánik svého sdružení, Ministerstvo vnitra je dál evidovalo jako existující.

Jenže evidence občanských sdružení se od účinnosti zákona č. 304/2013 Sb. považuje za spolkový rejstřík (podle § 125 odst. 1 citovaného zákona). Ačkoli jde opět o fikci, její podstata je v tom, že s ní nejde nic dělat, zejména ji nelze jakkoli vyvracet (a protože fikcí se finguje takový stav, který stejně neexistuje, nemělo by to ani žádný smysl).

Údaje převzaté z evidence občanských sdružení přitom rejstříkové soudy zapsaly bez řízení do spolkového rejstříku (§ 125 odst. 3 citovaného zákona). Občanská sdružení evidovaná Ministerstvem vnitra tedy byla bez dalšího zapsána do veřejného, konkrétně do spolkového rejstříku, tak, jak to vyplývalo z jejich evidence, kterou rejstříkové soudy převzaly. Taková již neexistující sdružení jsou ve spolkovém rejstříku zapsána jako spolky s původním datem vzniku. A hned máme opravdu pěkná zombie.

A jak že to skvěle vymysleli autoři občanského zákoníku, aby nás takové šlamastyky v případě nutnosti zachránili?

No přece tak, že občanský zákoník (§ 128) vůbec nepřipouští zrušení prvozápisu do spolkového ani jiného veřejného rejstříku. Proces, kdy došlo k zápisu do veřejného rejstříku, tedy nelze zvrátit, ani když zápis vůbec neměl být proveden. Páni autoři nás prostě z té šlamastyky zachrání stejně jako kdysi zachraňovali fakultu ráznými kroky k jejímu zrušení, studenty zase tím, že je z té školy vyhodili, neboť pod Sluncem není mnoho nového. Ani pod tím májovým.

« Zpět