Honba za svobodou

je, jak vidíme na novém občanském zákoníku, velmi úspěšná.

Bývaly kdysi těžké, temné a velmi, ale opravdu velmi nedemokratické doby, kdy (jenom) člen mohl napadat usnesení členské schůze nějakého klubu, jednoty či jiného sdružení pro nezákonnost. Sami vidíte, o jak tíživou, nedemokratickou dobu šlo.

Dnes je už samozřejmě všechno jinak a temné kejkle dřívějších dob jsou úspěšně zažehnány naším novým občanským zákoníkem.

Každý člen kdysi mohl napadat usnesení členské schůze, považte.

Dnes má totéž právo nejen každý člen, ale i každý, kdo má na tom (jakýkoli) zájem hodný právní ochrany. A podle § 258 občanského zákoníku navíc každý člen spolku, ale právě i kdokoli jiný, kdo má na tom zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, tedy nejen nějaké pofidérní členské schůze, ale kteréhokoli orgánu spolku.

Prodali místní včelaři (za něž jedná například jejich předseda), s nimiž pochopitelně nemáte vůbec nic společného, Vašemu sousedovi auto? Takže můžete hbitě podat žalobu, neboť jistě máte právní zájem, aby se na Vás soused s novým autem nevytahoval.

A co teprve když se zamyslíme v téměř horkých květnových dnech nad aktuálním sportováním na ledu. Co když se Vám vůbec nelíbí, koho udělal svaz ledního hokeje trenérem? Nebo brankářem? Anebo, abychom sklouzli z vysoce aktuální ledové plochy, nelíbí se Vám, koho udělal trenérem pro změnu Výkonný výbor Fotbalové asociace? Sem se žalobou, však už se s tím soud nějak porovná.

Sami vidíte, že opravdu ještě nikdy nebylo tolik svobody, jako máme dnes. Máme svobodu tisku (lidé se dozví úplně všechno, co noviny vyberou k otisknutí), a máme, jak vidno, třeba i svobodu spolkovou. Trenéři sice trénují, brankáři sice chytají (anebo někdy ne), ale všeho jen do času a zatím, než se dost lidí odhodlá nakouknout do nového zákoníku a chovat se podle něj.

Občas sice na těchto stránkám míváme (velmi důvodně) výhrady k autorům nového kodexu. Ale musíme přece přiznat, že i lidé, jichž si skutečně jen nevelmi vážíme, občas přišli s podnětnými a až neskutečně pravdivými myšlenkami (natož pak ti ostatní). Což můžeme doložit některými nepochybně pravdivými citáty (ať už si o autorech myslíme cokoli):

Použijeme-li k dobrému cíli špatné prostředky, přestane i cíl být dobrý (pravil třeba Karel Marx).

Že pravda nesmí záviset na tom, komu má sloužit, je pravda i když to řekl Lenin.

Akreditační komise se nechová podle pravidel… Aktivity Akreditační komise by měly vycházet z objektivně zjištěných věcí, nikoliv domněnek. Také medializace by se měla držet určité míry přiměřenosti" (pravil František Korbel na idnes.cz, škoda jen, že až 4. 5. 2015).

« Zpět