Host je host

Host je host, třeba Turek, pravil hostinský Palivec.

Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti i za pípou ukázal, že je zkušený profesionál.

Co totiž dělá správný hostinský, ať si pijící a tudíž platící hosté blábolí sebevětší nesmysly? Přece moudře pokyvuje hlavou.

A co dělá notorický pan exministr ve výčepu? Přece moudře pokyvuje hlavou (což ve scénce hospodského pokecu ala Monty Python zahrál opravdu procítěně). Jako vskutku rozený výčepní.

Pravda, ti kdož ho znají, úporně přemýšlejí, zda náhodou nejde o nějakou reminiscenci na dobu, kdy mu ještě občas někdo věřil a kdy lezl po kolenou pod fakultní skříň, aby ukázal, že tam není žádná rigorózní práce, takže nejspíš neexistuje. Tenkrát sice byla zrovna v knihovně, ale jistě sami uznáte, že veřejným vyjmutím nějaké práce z knihovního regálu se její neexistence deklaruje hůř, ba dokonce celkem blbě, a že lezení pod skříň, spojené s rituální očistou (přirozeně tamní podlahy), je naopak mediálně mnohem vděčnější.

Že by snad nějaká neexistující práce byla ve sklenici?

Rozhodně se zdálo, že v půllitru žádná práce není, tudíž zjevně neexistovala, a pan exministr její neexistenci opět zcela transparentně prokázal (regály v záběru pochopitelně nebyly, co by taky dělaly v hospodě)!

Anebo jen poté, co svými lokty a koleny snaživě a dokonale vyleštil nejprve fakultní a později vládní podlahu, se rozhodl přikročit k zásadnímu zvýšení transparentnosti pivních půllitrů? Opět tudíž každopádně velmi významně pokročil směrem ke všeobecné transparentnosti (tentokrát skla).

Ale, proboha, proč Monty Python? Proč ne někdo tuzemský?

Vždyť věren svým zásadám, nemusel mlčky kývat hlavou, ale mohl vyjádřit svou skvělou filozofii, že si každý může dělat, co chce, jen když mu zaplatí (míněno samozřejmě za to pivo).

„Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš,“ vložil přece do úst výčepnímu Palivcovi už dávný komunistický komisař. Prosím ovšem, abyste si pana komisaře nepletli například s notorickou paní předsedkyní komise, rozdíly jsou totiž patrné na první pohled. Zatímco panu komisaři, pardon, soudruhu komisaři, jeho stranická buňka uložila stranickým úkolem, aby přestal chlastat, paní komisní, než by něco podobného podstupovala, přece s odvahou sobě vlastní z oné rudé strany bez ohledu na možné následky srdnatě vystoupila poměrně záhy po sametové revoluci.

Možná ovšem, že si darmo lámeme hlavu, proč pan exministr sáhl po šestičlenné pánské skupině a nikoli po nějakém tuzemském autorovi.

Možná, že jako obvykle mu jeho nohsledi jen podstrčili zase už něco úplně jiného, než chtěl.

Vzpomeňme, jak svého času mu neschopní ministerští úředníci podstrčili jiný návrh zákona, který pak se svou obvyklou vehemencí omylem ve vládě prosadil?

Vzpomeňme, jak se rozhodl přednést studentům ekonomie své originální, neotřelé myšlenky, a jak mu jeho ministerští úředníci omylem napsali úplně jinou přednášku, než chtěl přednést (situaci zachránilo, že se studenti prozíravě vesměs nedostavili, jak svého času referovaly Parlamentní listy ve výstižném článku nazvaném „Pospíšil je obézní pohádkář“).

Takže možná žádné zalíbení v britské pánské skupině Monty Python, ale jen chyba příznivců, nedosahujících pochopitelně génia svého výčepního?

« Zpět