Hra II

Vyhazovači k výkonu funkce nepotřebují rozum a cit (nedivte se proto jejich totální absenci), ale něco úplně jiného. Hra na úředníky jim sice (bohužel) vydržela docela dlouho, ale nakonec už je nehratelná. Hra na vedení fakulty vydržela taky docela dost, ale jak to vypadá, taky už se hrát nedá a taky se nějak nepovedla. Protože jste mi (kromě obvyklého hraní kuliček) neporadili žádnou hru hodnou opravdu hlubokého novopečenského intelektu, zbývá nám už skutečně nejspíš jen ta hra na Indiány.

Umaštěný notes: Jdu Vám takhle po prérii, a co nevidím, není to bizon? Ne, není, není to bizon, je to pochybení, a když přijdu k té podivné temné kupce ještě blíž, co nevidím, není to ani bizon, ani pochybení, je to, hm, to nemůžeme před dvaadvacátou hodinou použít. Už se mi asi zlobou kalí zrak, když šmíruju studentky, nevidím mezi nimi už ani svou dceru Nulu. Třeba tu někde bloudí, třeba bloudíme my, vystřel, Brunátná tváři, snad nás někdo uslyší.

Brunátná tvář: (vystřelí).

Umaštěný notes: A pořád nikde nikdo. Ani bizon, ani pochybení, ani dcera. Budu si to muset zapsat do notýsku, kdyby se hodilo za dvacet let někoho obvinit, že nechodil po stepi, když měl. Vystřel, Brunátná tváři, snad nás někdo uslyší.

Brunátná tvář: (vystřelí).

Umaštěný notes: Studentek jak prérijních psů a dcera nikde. Vystřel, Brunátná tváři, snad nás někdo uslyší.

Brunátná tvář: Nemůžu náčelníku, došly mi šípy.

Nejen náčelnická dcerka z naší hry, ale i spousta dalších dostala od novopečeného vedení podivný vyhazov (co by taky jiného měli vyhazovači dělat?). V úředním psaní se statutární proděkan plzeňských práv vychloubá, že rozhodl o ukončení jejich studia. Se sobě vlastním vzácným smyslem pro humor samozřejmě pojal do rádoby úředního textu pár žertíků: tak třeba píše, že o aplikaci kreditního systému byli studenti poprvé informováni vyhláškou ze dne 20.8.2010 a následně (!) v pravidlech z 8.10., ale ouha, 2009. Kdyby se to tam podle povahy věci neopakovalo dvakrát až třikrát, dalo by se říct, že jde o chybu. Jenže znáte to, chybu udělá každý, ale jen blbec ji opakuje.

Pokud byste patřili mezi postižené a hodlali proti již tradičně poněkud paskvilóznímu textu brojit žádostí o přezkum, dovoluji si v P.S. předložit pro začátek pár nápadů.

P.S. Děkanovi FPr ZČU prostřednictvím studijního oddělení FPr ZČU.

Žádost o přezkoumání rozhodnutí osoby, která se označila za statutárního proděkana:

Rozhodnutí, o ukončení studia ze dne…, č.j. … je nezákonné. Toto rozhodnutí bylo vydáno osobou, jež se označila jako statutární proděkan fakulty. Ani zákon č. 111/1998 Sb., ani vnitřní předpisy univezity nebo fakulty však žádnou takovou funkci neznají. Podle čl. 8 odst. 1 Statutu FPr ZČU stojí v čele fakulty děkan, který jedná a rozhoduje ve věcech fakulty. Takový funkcionář v září 2010, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, na fakultě nebyl, protože funkce děkana byla neobsazena.

Podle čl. 12 odst. 1 Statutu FPr ZČU zastupují děkana proděkani. Podle čl. 12 odst. 2 citovaného Statutu určí děkan z řad proděkanů toho, který je oprávněn jej zastupovat v plném rozsahu. Takové pověření ovšem platí jen po dobu výkonu funkce děkana. Je logické, že pokud někdo jiného pověří, aby jej zastupoval, zaniká toto pověření spolu s oprávněním zastupovaného k takovému pověření. Pokud tedy někdo přestal být děkanem, přestala platit i jeho pověření. Protože v září 2010 nebyl na FPr ZČU žádný děkan, nebyl tu ani nikdo, koho by děkan pověřil, aby jej zastupoval v plném rozsahu. Osoba, jež vydala napadené rozhodnutí tedy byla pověřena: nikým. Není-li děkana, není logicky ani osoby jím pověřené. Potom však platí další část ustanovení čl. 12 odst. 2 Statutu FPr ZČU: „jinak jej zastupuje věkem nejstarší z proděkanů.“ Nutno říci, že osoba, jež vydala napadené rozhodnutí a jež si přisvojila neexistující funkci „statutárního proděkana,“ není, navzdory svému staromilství, věkem nejstarším z proděkanů. Rozhodnutí tedy bylo vydáno osobou, která nebyla oprávněna takové rozhodnutí vydat. Ačkoli jde pravděpodobně o zcela nicotný paakt, z opatrnosti si dovoluji požádat o jeho zrušení…

P.P.S. Argumenty na obranu vyhazovaných studentů budeme samozřejmě přinášet dál, doufejme však, že v děkanských volbách zvítězí nad novopečenci rozum a nebude jich už zapotřebí.

« Zpět