Hra III

V tomto týdnu na plzeňských právech zvolí (snad) nového děkana. Už teď ovšem lidé upozorňují, že až bude tento dosud nezvolený pan děkan (žádná dáma nekandiduje) po čtyřech letech opouštět svou funkci, bude muset někde sehnat pár všelijakých ohavných potvor a naopak posplachovat nějaký ten milion do školního WC.

Víte proč? Jistě ano, ale kdyby nějakou náhodou ne, dozvíte se to v P.S. Taky si fakultní lid, těžce zkroušený v dějinách školy nebývalým nedostatkem peněz, hořce stěžuje, proč jen pan exděkan, nyní ministr, novopečencům nevyhověl, když tak moc chtěli přidat. Toužebně chtěli přidat, prosebně kroutili očima, a on vůči nim zatvrdil své srdce, namísto aby jim s očekávanou lidskostí vyhověl, plácl je po zádech a řekl jim: „Tak přidejte.“

Kdybych byl novinář, ptal bych se ovšem v prvé řadě, jak je možné, že v době, kdy funkce děkana fakulty není obsazena, může vůbec někdo tvrdit, že je děkanem pověřen zastupovat ho v plném rozsahu a vyhodit v jeho zastoupení ze školy stovky studentů? Kdybych byl psychiatr, nebo psycholog, ptal bych se, proč to dělá? Protože jsem právník, ptám se, zda je to vůbec právně možné?

Chudáci hraboši žijí od dvou měsíců do půl roku, vačice asi rok, veverky v přírodě jen zhruba dva až tři, žížala asi devět let, slon šedesát, velryba devadesát, zéva obrovská (taková velká škeble) až pět set let, slávka jedlá (taková malá škeble) asi sto let, stejně jako třeba termití královna. Některé bakterie přežívají miliony let. Humři a langusty, pokud neskončí na našich (případně cizích) talířích, žijí od padesáti do sta let. Musím se přiznat, že nemám rád příšery, nejen ty plzeňské novopečenské, ale ani ty mořské, takže netuším, zda se stoletá langusta žvýká hůř než třeba pětiletá (stoletého vola by totiž určitě neukousl ani pes baskervillský).

Pověření žije, nebo spíš trvá, tak dlouho, dokud není odvoláno nebo dokud trvá právo pověřovat. Už hodně dávno, v roce 1953 a potom v roce 1971, tehdejší soudy judikovaly, že pověření zaniká s funkcí pověřující osoby (judikát zveřejněný pod č. 46/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek to doplnil hezkou zásadou, že zákonem stanovená pravomoc rozhodovat o cizích právech nemůže být vůbec přenesena nějakým pověřením na jinou osobu). V roce 1997 se Nejvyšší soud zabýval zánikem pověření v důsledku zániku funkce pověřujícího. Před pouhými několika (pěti) roky z hlediska oboru obchodního práva Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na trvání pověření nemá vliv změna ve složení kolegiálního orgánu, který pověření vydal, protože k tomu, aby pověření zaniklo, by musel tento orgán zůstat zcela neobsazen.

Bohužel už zesnulý soudce Ústavního soudu Antonín Procházka kdysi napsal: „Pověřením pověřuje řídící orgán jinou osobu, aby za něj vyřizovala běžné věci spojené s jeho funkcí. Ty, které jsou spojeny jen s jeho rozhodováním, jako kárné trestání a podobné, na ně přenést nemůže…Kromě toho pověření zanikne také spolu se zánikem oprávnění pověřovat. Prodavačka se nemusí ani nemůže řídit pověřením vedoucího, kterého odvolali. Nemůže jí být vytýkáno, že se jím neřídí, protože už zaniklo, a nemůže se na ně odvolávat, pokud by chtěla, protože už zaniklo.“

A tak se zdá, že děkanské pravomoci by až do středy opravdu měl vykonávat „věkem nejstarší z proděkanů,“ jak praví statut fakulty.

P.S. To aby fakultu vrátil ve stejném stavu, v jakém ji přebral.

« Zpět