Hradní

Lid v anketě řekl, že by se mu jako přímo volený prezident líbil pan Okamura. Přímá volba je rázem všestranně zpochybněna, a to jak politiky, tak i jejich novináři. Ti panu Okamurovi jen sotva odpustí články na jeho blogu, například ten, který příznačně nazval „Moc bulvární válcuje vládu práva,“ a ve kterém označil kauzu plzeňských práv za sprostou mediální bublinu sloužící ke zviditelnění a vyšší volitelnosti jinak poměrně neschopných politiků (což, jak zúčastnění ke své škodě vědí, je stoprocentní pravda). Díky tomu, že pan Okamura veřejně jasně a zřetelně formuluje své názory, byl logicky označen za neprůhlednou osobu.

Jiné osoby, ať již třeba pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, nebo třeba komisní paní profesorka, jsou samozřejmě průhledné až hanba, každý ví, že od nich může čekat podrazy a pomluvy, a nikdo, kdo něco takového bude očekávat, se rozhodně nesplete.

Komisní paní profesorka navíc odhalila, že novoroční prezidentský projev byl za poslední roky nejslabší. Skromně už nedodala, že by ho snadno, ba hravě překonala, jen kdyby byla hlavou státu. Panečku, kdyby byla hlavou státu, překonala by ho skutečně mnohonásobně (byl by totiž ještě mnohokrát, neboli mnohonásobně, slabší). Ostatně, kdyby byla hlavou státu, pronášela by ho nejen na Nový rok, ale promlouvala by k svým milovaným národům i druhého ledna, třetího ledna, a tak pořád dál až do Silvestra. Co by si totiž národ bez její nekonečné, průhledné moudrosti počal?

Nezdá se Vám zvláštní, že všem těm zachráncům a spasitelům, ať již televizně-komisní profesorce, ministrovi oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, nebo třeba panu profesorovi, který pro nás připravil zaručeně starý nový občanský zákoník, je společné ono nepřetržité producírování se před čímkoli, co aspoň vzdáleně připomíná mikrofon, kameru nebo jiné záznamové zařízení?

Jestlipak je to jen znakem moderní doby, anebo by se pan profesor naopak nakrucoval třeba i před dálnopisem nebo dokonce před semafory, jimiž se posílaly zprávy v dobách, kdy platily předpisy, jež nám chce znovu zavádět? Nebo i před bublinkami v akváriu? Někdy v roce 1753 byl totiž ve Skotsku anonymně publikován nápad přenášet informace svazkem 26 drátů do 26 nádržek: pro každé písmenko jeden drát a jedna nádrž, ve které elektrický proud po zapojení vyloudí bublinku, čímž dá najevo, jaké písmeno se má právě číst. Zkuste si představit tu hrůzu, kdyby Vám pan profesor bublinkovou metodou přeposlal svůj nestvůrný občanský zákoník?

Jak ovšem známe (ke své nemalé škodě) pana profesora, použil by pro zjednodušení k bublinkovému projevu určitě čínskou abecedu (největší slovníky obsahují až 80 000 znaků, ale běžně se užívá jen nějakých ubohých 5000). Podle vědců je právě počet čínských znaků, stejně jako jejich složitost a obtížná srozumitelnost některých z nich, nepřekonatelnou překážkou gramotnosti, tak jako počet paragrafů nového občanského zákoníku, stejně jako jejich složitost a naprostá nesrozumitelnost téměř všech z nich, budou nepřekonatelnou překážkou vylučující sebemenší fungování práva v naší zemi.

Konec konců, pro mnohé by stálo za to pány novopečence a komisní paní využít jako pozadí na monitoru. Praktický význam takového opatření se přímo vnucuje: děti by se například bály a neokupovaly by Váš počítač. Možná, že něco podobně příšerného by odradilo i tak zmužilé děvče, jako je naše krásná mývalice Matylda, jež s obzvláštní chutí vykusuje z klávesnice písmena n a p.

Svého času jsme zaznamenali volání: Dvořáková na hrad! (míněn byl konkrétně hrad Mírov). Avšak i Hradčany by mohly být důstojným místem určení, zejména v časech, kdy platily předpisy, jež budou ve formě tak zvaného nového občanského zákoníku možná opět platit. Ideálním sídlem by například mohl být v časech Marie Terezie založený Ústav odložených dam (původně šlechtičen, šlechtické tituly však, jak známo, u nás byly už dávno zrušeny).

« Zpět