Hrobař?

Neděle bývá uklidňující den, kdy se ve svém spěchu zastavíme, soustředíme se na to, co je v životě dobré a pozitivní, a vůbec se nám nechce věřit, že se světem někde kolem nás potloukají bytosti, schopné pro své nízké osobní zájmy a pouhý mediální profit ohrozit či zničit životy tisíců mladých lidí. Ale bohužel to tak je.

Na sklonku minulého týdne se některá média a někteří analytici dali slyšet, že Pospíšil je hrobařem plzeňských práv, což zatím odvozovali z jeho masivních manažerských selhání, ne ještě ze zrůdných a nikdy nepotvrzených fantazií, jež přinesl říjen 2009. Pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, či podle jiných, k jejichž názoru se stále více kloním, ministr nespravedlnosti, k tomu (na Aktuálně.cz) přispěchal se zamyšlením, že tak malá škola jako jsou plzeňská práva nemůže unést odchod několika pedagogů kolem profesora Eliáše (zapomněl ovšem říct, že tak malá může být proto, že z ní vyhodil každého, kdo se panu profesorovi nelíbil, naštěstí to uměl stejně dobře, jako všechno ostatní, neboli vůbec, takže tam mnozí zbyli).

Ona média ovšem nemají pravdu. Hrobařem plzeňských práv není, i když by asi tuto čestnou funkci moc chtěl a určitě si ji zaslouží. Plzeňská práva totiž žijí a budou žít, takže může být jen jejich rádoby hrobařem, stejně jako ona zapálená hlasatelka vítězství komunismu v Americe, jakož i obdivovatelka toho severokorejského (zejména tuším velkých vítězství vůdce Kim-ir-sena). Školu, plnou úžasných, čestných studentů přece nemůže zničit jediný totálně neschopný člověk (jak pana Pospíšila označil pan expremiér, v jehož vládě kdysi působil).

Aby se plzeňským právům žilo lépe, musíme si leccos připomínat.

Podle ustanovení § 79 odst. 7 zákona o vysokých školách musí stanovisko Akreditační komise obsahovat zdůvodnění, proč studijní program nesplňuje náležitosti požadované v ustanovení § 79 odst. 5 téhož zákona (Akreditační komise je oprávněna posuzovat toliko náležitosti uvedené pod písmeny a) a b) citovaného ustanovení, tedy především personální, přístrojové a informační zajištění studijního programu). Toho se prý dočkáme někdy za dva týdny.

Podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách, zjistí-li ministerstvo, že zdůvodnění nevydání souhlasného stanoviska Akreditační komise neodpovídá skutečnosti nebo zákonu, vyzve Akreditační komisi k novému jednání o vydání stanoviska a odstranění nedostatků.

Podle § 7 odst. 1 správního řádu je základní zásadou řízení rovnost dotčených osob. Pokud tedy byla uplatněna na různé vysoké školy různá kriteria, což se evidentně stalo (viz prohlášení děkana, doc. dr. J. Paulyho v ČT), jde o porušení zákona v tomto ustanovení.

Pokud by takto v rozporu se zákonem byla fakticky použita jiná kritéria, nežli jaká Akreditační komise oficiálně zveřejnila jako své požadavky, šlo by zároveň o postup nerespektující skutečnost (že podle oficiálně zveřejněných kritérií je studijní program ve skutečnosti řádně personálně zabezpečen).

Podle § 14 odst. 1 správního řádu je z řízení vyloučena každá osoba, o jejíž nepodjatosti lze pochybovat s ohledem na její vztah k věci či účastníkům, případně jejich zástupcům.

Vyloučení profesorky V. Dvořákové se zdá evidentní. V minulosti vedla soudní spor se mnou, vedla soudní spor s dr. Teleckým, který na fakultě stále působí, studenti a učitelé v červnu 2011 adresovali ministerstvu petici, namítající její dlouhodobou podjatost a používání postupů v demokracii nemyslitelných, bylo doloženo, že se scházela s protagonisty vedení fakulty z časů J. Pospíšila, kteří připravují soukromou vysokou školu (viz opět úvahu Ilustrovaná II), kancelář náměstka ministra spravedlnosti F. Korbela ji ve sporech s pedagogy Fakulty právnické ZČU zastupovala. Ona sama působí ve správní radě instituce (CELLI Institut), která realizuje právnické studijní programy, zaměřené speciálně na státní zástupce a soudce.

Kdo už by mohl být vyloučenější?

Vzpomínáte si, kolik toho televizní profesorka napovídala o mafii? Že by snad z vlastní zkušenosti?

« Zpět