I přes ty ředkve

doba je prostě nádherná.

Pravda, občas se musíme trochu zamyslet (jako posledně), nad nějakou tou nemovitou ředkvičkou (nemovité věci jsou podle § 498 odst. 1 našeho skvělého občanského zákoníku věci, které nelze přemístit bez porušení jejich podstaty z místa na místo a o nichž jiný právní předpis, než občanský zákoník stanoví, že nejsou součástí pozemku, no a o jiných než trvalých porostech stanoví § 2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., že nejsou součástí pozemku), ba dokonce nemovitou kedlubnou nebo dýní.

Takže si prostě nebudete hrát na fanty s ředkvičkami, kedlubnami či dýněmi, protože dát fant byste museli notářským zápisem, což vy hře zřejmě ubíralo na dynamice.

Stejně to slovo fant vymyslel v roce 1835 Josef Jungmann, což byl přece známý rychostudent (filozofii si vystudoval nestandardně rychle v letech 1792  – 1792, snad mu polehčuje aspoň to, že práva nedokončil). „Hra v fant“ podle něj znamená „hru v zástavu,“ byť se ani v jeho časech nehrála ani tak o ředkvičky (a to tehdy ani nebyly nemovité), jako spíš „ohledně svrškův všelikých spodků nevyjímaje.“

Ale jinak? Laskaví a milí, dokonce i vlídní, autoři nového občanského zákoníku nám do něj moudře vložili § 9 odst. 2, podle kterého se s jejich superkodexem (rozhodně však ne super kodexem) nemusíme trápit, pokud něco upravuje jakýkoli jiný předpis.

Kdo by se tedy trápil s jejich právem stavby (§ 1240 a další), když v tom měli totalitní zákonodárci trošku bordel a zapomněli zrušit zákon č. 88/1947 Sb., o právu stavby?

Ústavní soud na to se zlomyslností sobě vlastní poukázal pozdě (v usnesení IV. ÚS 3072/2013 až z letošního února), takže to páni autoři nemohli originálně a z vlastní vůle opravit, což je od strážce ústavnosti fakt nekolegiální. Nemusíme se tedy trápit s právem stavby v novém kodexu. Je to sice jen nějakých šestnáct paragrafů, ale i tak dobrý začátek, paragraf k paragrafu, a dílo se snad někdy podaří.

Tím spíš, když žijeme v krásném, laskavém světě, kde nad vysokými školami nebdí zlá a nepřející stvoření, vymýšlející mezi hlty vína, komu zase ublížit a s ministrem spravedlnosti koumající, jak komu sebrat nějaký ten akademický titul.

Kdeže, skutečně v gottwaldovsko čepičkovských časech nežijeme (ten první byl onen opilec a ten druhý sice taky, ale navíc chvíli i ministr spravedlnosti, spolu pak vymysleli, jak sebrat tituly těm, kdo se jim znelíbili).

V naší krásné době teď vyšlo najevo, že někdo kdesi jedné vysoké škole zase něco opsal. A chce snad někdo tu jejich akademii rušit? Nebo jí omezovat nebo brát akreditace?

Kdybyste měli dost silný žaludek, abyste si přečetli moudro jednoho snad už nikdy více ministerského náměstka tuším ze 7. ledna 2010, kde upozorňuje, jak konečně našel jednoho plagiátora (z několika desítek, na nichž podezíravě spočinul přísným pohledem), hned uvidíte ten pokrok. Kdo by přišel takovou blbostí jako rušit školu, protože před deseti lety nepřišla na to, že někdo možná něco opsal?

A co na to moudrá a laskavá paní předsedkyně dohlížecí komise? Cože to prohlásila o onom polapeném nešťastníkovi?

„Fakticky mu nelze odebrat ani titul Mgr,“ uvedla pro Lidovky. cz. (25.10. 2014).

Není to snad úžasné?

« Zpět