Inspirace, aneb

ta výstižná a moudrá slova:

neb jej písaři nevelmi sú snažni byli,
proto sú mnoho opustili,
jedno o svém kraji a jiného málo mluviece,
a mnoho rozlišného opustiece,
a tiem pravý sled opustice,

nebyla navzdory až šokující jazykové podobnosti, ba téměř shodě moderního jazykového projevu, a dokonce ani navzdory tomu, co se v nich říká (že ti, kdo to psali, se málo snažili a prostě to zkazili), napsána o novém občanském zákoníku, ale jde o kroniku jakéhosi podivného člověka, jemuž historici říkají Dalimil, ačkoli sami neví, kdo to vlastně byl.

Protože anonymita slávě těch, kdo si jí zaslouží, a hlavně o ni stojí, nikdy neposloužila, je potřeba vyzdvihnout nezměrnou odvahu těch, kdo sice sepsali své dílo jazykem poněkud starobylejším, než jakým psal onen Dalimil, takže od něj nepochybně neopisovali, ale navzdory tomu, co všechno do svého zákona vtělili, se k svému dílu (zatím) hrdě hlásí. Ostatně, jen sotva by ho mohli zapřít. Ta podoba to prostě nedovolí.

Nikdy přece nikomu nic nedali, samozřejmě ze svého. Takže obdarovaní mají prostě smůlu i podle jejich kodexu. Nabyl-li někdo vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí přece za slabší právní důvod (jak sympaticky stanoví § 1043 odst. 2 nového občanského zákoníku).

Někdo Vám něco daroval? Zdědili jste něco? Proč byste se z toho měli radovat zrovna Vy, když se daleko víc může radovat někdo, kdo si to třeba od zloděje koupil za 5,50, případně o něco levněji?

Konec konců, na ty dárce si nový kodex, jak už víme, posvítil opravdu důkladně. Nestačí, aby se pěkně a úslužně chovali k dárci. Musí se taky pěkně a úslužně chovat ke všem svým (ne jeho, svým) blízkým. Neboť nevděkem vůči dárci je přece i nepěkné chování (porušení dobrých mravů) vůči osobě obdarovanému blízké (jak tuze pěkně stanoví § 2072 odst. 2 občanského zákoníku). Daroval Vám bratr z Ameriky tučné dobytče? A Vy jste nevěrní své ženě, svému muži nebo svému registrovanému partnerovi? Tak koukejte toho vola pěkně vrátit.

A až k nám přijdou jiné mravy a poměry, můžeme si náš moderní kodex učinit ještě modernějším a doplnit do něj ustanovení, jež sice vymysleli autoři, kteří se s autory našeho občanského veledíla nemohou vůbec srovnávat (byli to, považte, totiž právníci, konkrétně nějaký Cyril a Metoděj), ale která přesto do rámce nového kodexu pěkně zapadnou.

Pokud někdo, kdo má vlastní manželku, zhřeší s otrokyní, budiž ta otrokyně prodána do ciziny a částka za ni získaná rozdělena mezi chudé. Hříšný manžel ovšem bude potrestán ještě krutěji: nesmí sedm let na mši.

Ostatně právě i ten Zákon sudnyj ljudem (byť vytvořen právníky, kteří navíc studovali dost krátce) by se jako určitý inspirační zdroj přece jen hodil, alespoň z hlediska jejich vždy zasloužených nároků na odměnu:

Stejnou částku jako ti, kdo bojovali, nechť dostanou i ti, kdo zůstali v táboře, stanoví například.

« Zpět