Intelektuální náročnost

Některá práva prostě nemůže mít každý blbec. Některá práva totiž mohou mít jen opravdoví géniové.

Nový občanský zákoník se sice staví jako zákon pro průměrné lidi bez větší invence, kteří jeho jednoznačným a jednoduchým, ba přímo lapidárním, ustanovením snadno porozumí, a proto používá termínu obvyklých, běžných a dobře pochopitelných s některými drobnými odchylkami, jež vyžaduje „úhlednost a zvučnost textu“ (jak praví důvodová zpráva k němu).

Ve skutečnosti však v mnoha směrech představuje intelektuálně náročný rébus a některá práva mohou využít jen ti, kdo přijdou na to, jak.

Obecně třeba v právu platilo, že nikdo nemůže být v žádném vztahu (pochopitelně ani právním) k sobě samému a že nemůže existovat vztah bez subjektů, tedy vztah nikoho k nikomu. V minulosti poměrně dávné se právní praxe pokoušela tento princip překonat tím, že například „delikty onanistické“ byly posuzovány (a tudíž trestány) jako soulož s osobou téhož pohlaví. Občanský zákoník však z hloupé zásady, že nikdo nemůže být v právním vztahu k sobě samému a že navíc ani nemůže existovat právní vztah bez subjektů, vybočil skutečně rázně.

Příkladem práva dokonce zcela bez subjektu se staly již zmiňované svěřenské fondy (upravené v § 1448 a násl.). Podle znění § 1448 odst. 3 nového zákoníku totiž majetek ve svěřenském fondu není ani majetkem správce, ani majetkem zakladatele, ani majetkem osoby, jíž má být ze svěřenského fondu plněno, takže jde o autonomní vlastnictví, jež nevlastní žádná osoba. V těchto případech byl tedy vytvořen naprosto geniálně vztah nikoho k nikomu (díky němuž je konečně zavedena opravdu důsledná ochrana majetku, zejména před věřiteli).

Podle § 1257 odst. 2 občanského zákoníku však vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku (a v § 1301 navíc stanoví, že spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká).

A právě tady nastupuje ona vskutku nebývalá intelektuální náročnost. Podle § 1260 odst. 1 občanského zákoníku se totiž služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením. A teď, babo, vlastníkovi pozemku raď. Jakpak to ten služebnosti chtivý vlastník má udělat?

Jak má jediný vlastník obou pozemků sám se sebou uzavřít smlouvu? A jak může někdo nabýt vydržením právo k pozemku, který mu stejně už patří (neboli jehož je stejně už vlastníkem)? Jak někdo může být současně zůstavitelem i dědicem, aby sám od sebe mohl nabýt právo svým vlastním pořízením pro případ smrti?

Občanský zákoník je prostě jen pro chytré. Až zjistíte, jak být současně zůstavitelem i dědicem a jak uzavírat smlouvy sám se sebou, pak můžete zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku, dříve však ne.

« Zpět