yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Inter gravissimas
Rozumní mlčí, zastrašeni agresivitou médií.Že historie není jen učitelka, ba dokonce magistra (historia magistra vitae, neboli historie učitelka života), ví snad skoro každý, dokonce možná (?) i pan náměstek nejrůznějších ministryň (například notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti), protože se zatím nepokusil jí magisterský titul zrušit, ačkoli se mnozí a mnozí setkávají s různými zkrácenými, krátkými či dokonce stručnými historiemi (neboli jakýmisi nestandardními rychlohistoriemi).
Možná však větu historia magistra vitae ještě nikdy nezaslechl, anebo, což je asi nejpravděpodobnější, se zatím ještě nenašla škola, která by na zrušení magisterského titulu našim dějinám dala milion či dva (jak jinak, na kafe).
I ten britský pan Stephen Hawking si dovolil napsat Stručnou historii času, což u něj vlastně moc nepřekvapuje, protože v Cambridgi studoval hanebně krátce (1963–1965), přičemž jako mnozí jemu podobní rychlostudentští vykukové se trapně vymlouval na inteligenci, a v Oxfordu nestudoval o moc déle (navíc tam byl přijat ještě před maturitou, což je rozhodně velice nestandardní). Jen počkejte, pane Hawkingu, až se o Vás doslechne notorická paní komisní nebo pan kávymilovný náměstek (nebo o některé z těch Vašich univerzit!).
Historie je ovšem nejen učitelka (jestlipak akreditačně uznatelná?), ale také se opakuje (takže asi moc akreditačně uznatelná nebude, protože opakování vlastně smrdí plagiátorstvím).
Teď nemáme na mysli například včera zmiňovaného papeže Řehoře XIII., který naše předky připravil o zaslouženou sobotu 7.ledna a nahradil ji sobotou 17. ledna (1584), i když původně to myslel jinak. Protože se juliánský kalendář opožďoval v jeho době za skutečností už skoro o deset dní, stanovil v bule Inter gravissimas „aby se tedy ranní rovnodennost, určená otci v Nikaji na 21. březen, do tohoto data vrátila, nařizujeme a přikazujeme, aby z října bylo odstraněno deset dní.“ Což se mu nepovedlo u nás včas prosadit, takže kalendářní úpravu dostal aspoň k narozeninám, jež však toho roku neměl (připadaly totiž právě na 7.ledna, ale ten byl v roce 1584 přece zrušen).
Tak jaká podobnost a jaké opakování?
Pan náměstek rozhodně neměl zapotřebí, aby někam vracel jarní rovnodennost. Kdepak, otcové v Nikaji mu mohli být ukradení, papež Řehoř XIII. jakbysmet (navíc ten papež byl přece právník, a s těmi pan náměstek nemá a nechce mít nic společného). Jak si jistě vzpomenete, žongloval přece s kalendářem z úplně jiných důvodů, totiž za ten milion, o němž pan náměstek i se svým šéfem přesmutně konstatoval, že stačí tak na kafe.
Historie se ale opakuje stejně.
Rozumní mlčí, zastrašeni agresivitou útoku médií, pravil dnes pan prezident.
Historie se opakuje, určitě si taky vzpomenete, jak rozumní mlčeli a ti druzí se předháněli v nesmyslech a nehorázných pomluvách.
Neboť, jak taky dnes pravil pan prezident, jedni do médií smí, zatímco ti druzí ne.
