Jak kdy!

Dobrý úředník pilně pracuje, a protože nevděk světem vládne, nikdo o něm neví a nikdo ho nezná. Dobrého učitele znají jen jeho žáci. Dobré zboží se nabízí samo. Vzhledem k těmto příslovím vidíte obzvlášť zřetelně, že mezi novopečenci a jejich zuřivými akreditačními podporovatelkami o takové pochybné kategorie, jako je dobrý učitel nebo snad dobrý úředník, rozhodně ani nezavadíte.

Naštěstí. Estrádní umělec vystupující pod pseudonymem statutární proděkan svého času věnoval veškerý výukový čas na svých seminářích objasňování základní zákonitosti našeho právního řádu i jeho nového pseudokodexu, totiž, že do všech vedoucích a dobře placených funkcí musí být zvolen on a právě jen on, a vidíte, jak to nakonec dopadlo. Kdyby uměl něco naučit, mohlo být všechno jinak (takže ještě, že ne).

Komisní šéfová, která ví, že dobré zboží se nabízí samo, zatímco špatné je třeba soustavně inzerovat, aby se nachytal alespoň nějaký ten prostoduchý jedinec, pokračuje tudíž v mohutné inzerci svých proroctví.

Původně jsme se doslechli, že v jedné pěkné pražské vinárničce, oplývající kromě vína i skvělou škvarkovou či česnekovou pomazánkou, jedna dáma asi před týdnem vyprávěla, jak zatočí s plzeňskými právy a jak jim zakáže přijímat studenty (aby je mohli vzít na jiné školy, například různé manažersky informační), a já, naivní bloud, jsem to považoval jen za hospodské tlachy nad vínkem, jehož nemírné požívání ovšem mozkovým buňkám obecně neprospívá, ale naopak prý je ve velkém hubí. Dnes jsou tytéž výroky ke čtení na stránkách Akreditační komise, navíc bohužel bez česnekové pomazánky, o té škvarkové ani nemluvě.

Ostatně, jestlipak víte, jak umírá novopečenská mozková buňka, případně podobná buňka jejich podporovatelek? Nevíte-li, odpovím v P.S.

Ve svých víkendových a předvíkendových zamyšleních jsem si dovolil napsat, že střelivo používané při nejnovější verzi poplivání plzeňských práv je neobyčejně měkké (jak se ovšem na sliny, i když řádně jedovaté, patří), ale když trošku zavzpomínáme, moc rozdílů tu opravdu není. Předloni novopečenci odhalili zvlášť hnusný podvod, jehož se studenti dopustili tím, že neorazítkovali zkušební protokoly, jež, za prvé, v životě neviděli (a tedy nikdy nedrželi v ruce, stejně jako případná razítka), a jež, za druhé, nemusí (a také nikdy také nebyly a nejsou) orazítkovány. V horké (dnes snad ano) současnosti bylo pro změnu odhaleno, že výběrové řízení bylo vyhlášeno jen elektronicky, což sice ukládá příslušná směrnice, ale protože se to stalo na plzeňských právech, přece to nemůže být dobře.

Taky bylo nynější vedení zkritizováno, že přijalo zpět řadu z těch studentů, jež paní profesorkou zarputile preferovaní novopečenci tak pracně povyhazovali. Že takový novopečenský přístup „se příčí základním zásadám činnosti správních orgánů, konkrétně zásadám zákonnosti (§ 2 odst. 1 ve vazbě na § 68 odst. 3 správního řádu), ochrany dobré víry a ochrany oprávněných zájmů osob, rovnosti“ atd . nakonec ze zoufalství napsal už i pisatel hanopisných odebíračských dopisů (neboli jeden spravedlnostní náměstek ministra).

Tím si ovšem zasloužil nezvykle krutý postih spočívající v tom, že jeho nečekané matematicko fyzikální objevy (např., že doba od září do ledna trvá jen měsíc a jiné podobné) budou, respektive už byly, onou komisní šéfkou za trest překonány, takže upadne do dobře placeného zapomnění, zatímco národy budou vzpomínat jako na matematického génia jen a jen na paní šéfovou.

Nevěříte? Víte Vy vůbec, kolik je čtvrtina z devíti? Tvorové bez jakékoli tvůrčí fantazie, jako třeba já, žili až dosud v temnotách a tudíž v lichém přesvědčení, že 2,25. Správná odpověď, jistě správná, když ji pronáší politolog, jehož vysokoškolským vzděláním je ruština, a nadto vysoký státní úředník, je ovšem plně v intencích převládající teorie chaosu, neboť zní: Jak kdy.

Podle nejnovějších výzkumů paní profesorky totiž čtvrtina z devíti dosahuje hodnoty cca minus jedna, zatímco například čtvrtina ze třinácti je kupodivu rovna jedné.

Na proslavených stránkách Akreditační komise totiž najdeme zprávu týkající se plzeňské právnické fakulty, kde kromě jiných vtípků nalezneme také skutečné převraty, ne snad ve vyšší matematice (to dokáže kdejaký matematický génius), ale v prostých počtech.

V roce 2010, píše se v onom úžasném textu, působilo na plzeňských právech 13 profesorů, zatímco v roce 2011 již jen dvanáct. „Počet profesorů se tedy snížil téměř o čtvrtinu,“ uzavírá zpráva. A to je teprve začátek.

V roce 2010 totiž podle oné zprávy působilo na fakultě devět docentů (respektive v přepočtu na úvazky 6,38), v roce 2011 působilo na téže fakultě deset docentů (respektive přepočteno na úvazky 7,03). Tím, že počet docentů katastrofálně poklesl z devíti na deset, nastala podle paní šéfové zcela kritická situace, protože (cituji doslova, jinak bych tomu sám nevěřil:) „počet docentů se tedy snížil o více než čtvrtinu.“

Jak sami vidíte, skutečná katastrofa.

P.S. Už víte, jak umírá novopečenská mozková buňka, případně podobná buňka jejich podporovatelek? No přece osamocena.

« Zpět