yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
V životě se nám občas vyskytnou věci, které hodně chceme, ale považujeme je za nemožné (třeba výrazně zhubnout, vydržet bez přístrojů a naživu týden ve vesmíru a podobně). Že toho nemožného obvykle nedosáhneme, mnohým méně otrlým přináší všelijaké smutky a deprese.
Proto také s obvyklým novátorstvím zasáhl náš občanský zákoník i do této oblasti. Aby nás uchránil zbytečných depresí, vytvořil početné kategorie nemožného, o které však nikdo nestojí a tudíž ani neupadne do deprese, když onoho nemožného nedosáhne.
Člověk se prostě má pokud možno beztrestně poprat i s nemožným, a vzhledem k tomu, že podle nového občanského zákoníku už zvířata nejsou věcmi, není divu, že i jim se občas ukládá poprat se s nemožným.
Občanský zákoník třeba v § 386 odst. 1 písm. b) ukládá každému zpřístupnit stanovy nadace či nadačního fondu při jejich sloučení, pokud má v důsledku takového sloučení dojít ke změně stanov té nadace nebo nadačního fondu, jež ze sloučení nakonec vzejde.
Zkuste se ale s touto kogentní povinností, od které se tudíž nelze dohodou stran ani jinak odchýlit, poprat, když nadace, ba ani nadační fond žádné stanovy nemají (nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být třeba i závěť, a má sice statut, ale rozhodně žádné stanovy).
Tady před nás občanský zákoník vytkl vpravdě vysoký, ba pro obyčejné smrtelníky nemožný cíl (jak zveřejnit něco, co neexistuje a vlastně navíc ani existovat nesmí?)
To je něco hodně podobného, jako když se v již proslaveném § 1014 odst. 1 občanského zákoníku řeší, co se stane, pokud roj včel vletí do cizího obsazeného úlu, přičemž včely za zhruba patnáct tisíc let, co lidé nějak včelaří, nenapadlo se do cizího úlu vydat (včely samotné sice existují už zhruba pětadvacet milionů let, ale po většinu této doby tu nebyli lidé, aby jim nabízeli cizí obsazený úl).