Jak potěšit

pana domácího, aneb o autonomii vůle

Když tvůrcové nového občanského zákoníku zatočili s rovností, takže po ní v kodexu nezbylo ani památky, nahradili ji principem autonomie, neboli svobody vůle, takže podle důvodové zprávy můžete vlastně kdeco.

Ufff, oddychl si zajisté krutě soužený majitel domu, i když o dům díky novému zákoníku přišel a stal se jen vlastníkem pozemku (jehož je dům ovšem součástí, takže mu pořád patří, i když se to už nikde nepíše). Ale ačkoli dům zmizel z katastru v nenávratnu, přesto se jím táhne libá vůně, neboť shánčlivý nájemník chová ve svém bytečku masivního vepře. Případně nájemník již léta obšťastňující sousedy i pana domácího různými originálními počiny do své garsoniéry přijal šedesát dva příbuzných, takže je páchnoucí sudokopytník snadno překonán.

Ještě, že tu konečně máme tu autonomii vůle či jak se to jmenuje a pěkně jim vepře i jiné členy domácnosti obdobných vlastností zakážeme. A pro případ, že se nájemníkovi zase v teskném rozpoložení mysli zachtělo rozštípat dveře a okna, si ním sjednáme šikovnou smluvní pokutu, abychom nemuseli draze znalecky zjišťovat, o kolik klesla cena oken vlivem severního větru za poslední půl rok.

Ještě, že máme ten nový zákoník založený na nekompromisní zásadě svobody, neboli autonomie, vůle.

Smluvní pokutu za poškození bytu si samozřejmě sjednat můžete, co byste nemohli.

Jen by možná bylo dobře si pro jistotu přečíst třeba § 2239 nového kodexu, který zásadu autonomie vůle prohlubuje a konkretizuje: k ujednání ukládajícímu nájemci, aby zaplatil pronajímateli smluvní pokutu, se nepřihlíží.

A pokud jde o onoho tučného vepře? Podle § 2258 občanského zákoníku „nájemce má právo chovat v bytě zvíře.“ Takže to, pane domácí, zkuste raději po dobrém, aby na Vás zbyla aspoň nějaká ta jitrnička, když už chov vepře zakázat stejně nemůžete, co říkáte?

A dál?

Podle § 2272 odst. 1 občanského zákoníku nájemce má právo přijímat do dvé domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli. Což ho jistě nadmíru potěší.

Ovšem když nakonec všichni z těsné garsonky někam utečou, může si pan majitel pro příště vyhradit ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti (podle § 2272 odst. 2 občanského zákoníku).

Ale ani svoboda nesmí samozřejmě být bezbřehá, takže si souhlas nemůže vyhradit, jde-li o osoby blízké (a podobně důležité případy).

Ovšem vyhrazovat si nějaké trapné souhlasy, když si nájemník k sobě nastěhuje všech šestnáct bratrů, dvacet osm synů a dcer a o něco víc vnuků a vnuček, jakož i patnáct současných milenek, neboli samé osoby blízké, by přece stejně nikoho ani nenapadlo.

« Zpět