Jaká škoda

V Mrazíkovském dilematu kradení titulů, na který jsem si dovolil upozornit včera (sebrat? nesebrat? loupit? neloupit?), prozatím, jak se zdá, na západní frontě klid. Těžko říct, zda rozum třeskutým hákem triumfoval nad hloupostí, nebo zda zvítězila aspoň (rozumná) obava z trestního postihu, protože všeliké odebírání titulů se skutečně zdá být velmi nelegální formou sběratelství, nebo zda pro změnu mají pravdu pověsti o utajeném pražském setkání se šéfem žalobců, který odebíračům slíbil sice nelegální, zato však maximální shovívavost?

Já jsem, jak známo, nenapravitelný optimista, a tak věřím v první možnost, zejména když pan hanopisník opírá svá značně podivná tvrzení o tom, že vysokoškolský diplom není doklad (ačkoli zákon o vysokých školách říká, že je, např. v § 57), ale osvědčení (ačkoli zákon o vysokých školách říká, že není, např. v § 57 odst. 8), o názor třeba dr. Staši (který ale v učebnici napsal, že diplom není osvědčení) nebo ministerstva školství (atd.), které ale nejdřív napsalo (6.října 2009), že tituly odebírat nelze, a následně, že diplom je nejméně zčásti rozhodnutím vydaným ve formě dokladu. Prostě je to stejné, jako když důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku prohlašuje, že se inspirovala lichtenštejnským občanským zákoníkem, který ale neexistuje. Taková drobná lež nám ovšem nemůže pokazit ono duchovní, ba i hmotné zbohatnutí, jež nás po přijetí nového zákoníku (chraň nás od všeho zlého) jistojistě čeká.

Jakmile se Cyrano pustí do poetického odhazování svého širáku kamsi v dál, podle návrhu nového občanského zákoníku můžeme šikovně přijít ke klobouku. Věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce (takže ji například odhodil v dál) totiž nepatří nikomu (§ 993 odst. 1 návrhu), a věc, která nikomu nepatří, si může přivlastnit každý (§ 989 odst. 1). Protože opustit i přivlastnit si lze i opuštěnou věc nemovitou (třeba podle § 994 návrhu, ovšem s přihlédnutím k § 989), nezbývá, nežli nadšeně zvolat: Squatteři všech zemí, spojte se (ku podpoře nového občanského zákoníku, který zde pro Vás vytváří zemi zaslíbenou), prostě: vážené paní a slečny squatterky, vážení pánové squatteři, nezapomeňte všestranně a obětavě podporovat návrh nového občanského zákoníku, je tu jen a jen pro Vás.

Případné přijetí návrhu občanského zákoníku, kromě toho, že zřejmě bude znamenat naprostou celonárodní katastrofu, povede na druhé straně nepochybně i k rozvoji dnes naprosto netušených dovedností, například dorozumívacích, neboli povede zcela nepochybně k rozkvětu komunikačních technologií. Nemám teď na mysli sedřené magistrátní úředníky, kteří budou lapat do sáčků kouřové signály, jimiž se budeme v duchu moderní právní úpravy moderně dorozumívat. Kouř, a to i signální, je čímsi nehmotným, takže bude věcí nehmotnou, avšak opuštěnou, a protože silně pochybuji, že by o něj někdo stál, připadne do vlastnictví chudince obci a úředníci ho budou muset někde vhodně uskladnit, než si rozmyslí, co s ním dál. Nicméně si myslím, že budou i se svými pytlíky kouře blahořečit skvělému autorovi návrhu nového zákoníku a v slzách mu děkovat za ustanovení § 468, podle kterého živé zvíře není věcí (jinak by se totiž s pytlíky, ba i pytli, honili po horách nejen za kouřovými signály, ale i za všelijakými větry, například volskými).

Vraťme se však na pole komunikační. Představte si například, že pro jednou, zcela výjimečně, nepotkáte kdesi ve veřejném parku nějakého hnusného úchyla, ale naopak opravdu velice krásného, urostlého a náležitě ozubeného tygra. Podle § 991 odst. 1 si zkrocené zvíře na veřejném prostranství (veřejném statku) smí přivlastnit každý (ale pozor, podle § 992 to kupodivu, opravdu jen sám Bůh ví proč, neplatí v zoo), ale jen když se do šesti týdnů nevrátilo k původnímu vlastníkovi. Prostě potkáte tygra a stačí se zeptat.

Přijetím občanského zákoníku skutečně mohutně zbohatneme, a tím zbohatnutím teď nemyslím nějaký ten sběr umaštěných klobouků. Živé zvíře totiž není věc, takže když máte psa, kočku, mývala, tak kromě problémů a někdy trochy té lásky nebo blech nemáte vlastně nic.

Ale když Vám Vašeho miláčka někdo například úslužně a obětavě zastřelí, hned pěkně zbohatnete. Neměli jste přece nic, protože živé zvíře není věc, a najednou máte hodnotnou, pěkně chlupatou nebo opeřenou věc, protože mrtvé zvíře naopak věc je (a proto taky podle nového zákoníku za usmrcení svého zvířete zaslouženě nedostanete žádnou náhradu). Ruku na srdce, nevymysleli to páni autoři vážně úžasně?

Já vím, že se tituly brát nedají, já to moc dobře vím. Ale někdy je to fakt škoda.

« Zpět