Jako listy

radši nebuďme, co kdyby měl ten Santayana přece jen pravdu

Známou větou, o které se vůbec nemohu dopátrat, kdo ji vyslovil, je, že kdo nezná historii, je jako list, který nemá tušení, že roste na stromě. A navíc, kdo nezná svou minulost, je odsouzen k tomu, aby ji prožil znova (takže si hodně rychle připomeňme, že jsme měli jednoho notorického pana ministra, takového obézního pohádkáře, jak psaly Parlamentní listy 30.11.2011, co všechno vyváděla nejmenovaná komisařka, o autorem kodexu typicky ruské mohutnosti ani nemluvě, jen aby se to snad neopakovalo). Pravda, řekl to George Santayana, který na Harvardu studoval jen bídné tři roky, ale co kdyby měl náhodou pravdu?

Je proto jen logické, že se poznávání historie dostává všestranné podpory i ze směrů, kde bychom se toho věru nenadáli. Například přijetí nového občanského zákoníku bylo velkým popudem ke všestrannému studiu staroslovanštiny, neboť bez její slušné znalosti nelze některým moderně koncipovaným ustanovením nového zákoníku porozumět (pravda, většině nelze porozumět, ani když staroslovaštinu mrskáme jako bičem).

Na druhé straně se ale povzbuzování poznávání historie objevuje na místech vskutku nečekaných. Členové společenství vlastníků, kteří chtějí své domy omítnout, zateplit, opravit jim střechu a jinak vynakládat prostředky (případně půjčené) na renovace a opravy, překvapivě nelistují v kupách inzerátů stavebních firem a nebrouzdají zvědavě po internetu (fuj, už bych zase málem napsal: po síti, a nejmenovaná paní komisařka by byla zase na koni: vždyť o té síti sám píše), aby zjistili, kde mají nejlevnější cihly či došky, ale zoufale tvrdnou v archivech a bádají ve starých zažloutlých novinách. Poznání trvale sestupní tendence novinové úrovně je však zcela vedlejším a rozhodně nechtěným výstupem jejich studia.

Jména, ta stará, dávná jména tam totiž přece hledají, to dá rozum, proč by tam jinak lezli?

Neboť autoři nového občanského zákoníku dobře věděli, že kdyby nemuseli, rozhodně by se členové orgánů společenstev vlastníků do archivů nijak nehrnuli, a už za svého učitelského působení přece seznali, že na prostý lid musí být neobyčejná přísnost.

Právní úprava společenství vlastníků je, jak jinak, v novém občanském zákoníku řádně obsáhlá. Na mnoha a mnoha místech ukládá společenstvím vlastníkům dodržet, doplnit atd. náležitosti stanov, ba ukládá dokonce i stanovy přizpůsobit požadavkům moderní doby.

Ale pokud jde o samotné náležitosti stanov, stanoví je občanský zákoník jen jedinkrát (a potom už na toto vymezení dál jen odkazuje). Podle § 1200 odst. 2 písm. e) občanského zákoníku stanovy (a protože není nikde uvedeno nic jiného, tak každé stanovy) obsahují „určení prvních členů statutárního orgánu.“ No, a tak společenství prostě pilně pátrají, kdo před lety byl tím úplně prvním členem jejich statutárních orgánů.

« Zpět