Jako Máj

Co jiného si v máji připomínat, než Máj (a samozřejmě nový občanský zákoník). Přece si nebudeme připomínat nějaký květen, který nám vymyslel známý rychlostudent Josef Jungmann (filozofii si vystudoval od roku 1792 do roku 1795, o právech radši ani nemluvě).

Mnozí prohnilí intelektuálové by ve výzvě ať táhnou do dolů mohli nesprávně spatřovat třeba i nějaký bolševický teror, jenže všechno je relativní.

Historia magistra vitae (historie je učitelkou života), říkávali staří Římané a vůbec se nepozastavovali nad tím, zda ta vita (život) je vůbec řádně akreditovaný obor. A zda se někdy v budoucnu neobjeví podivná úřednice, jež bude zkoumat, zda má ta historie dostatečnou praxi a zda její diplomová práce byla dost dlouhá, a zda tudíž by jí snad neměl být magisterský titul po zásluze odňat.

Pravda, dnes je to o něco těžší než dříve, protože jediný člověk, který byl ochoten něco takového provádět (poté, co všichni právníci takovou hloupost s hrůzou odmítli), už taky píše, že nejmenovaná Akreditační komise se nechová podle pravidel („Aktivity Akreditační komise by měly vycházet z objektivně zjištěných věcí, nikoliv domněnek. Také medializace by se měla držet určité míry přiměřenosti,“ idnes.cz 4. 5. 2015).

Aby nakonec ještě nešlo o nějaký naprosto zavrženíhodný nešvar jako škola hrou, latinsky schola ludus. Což byla myšlenka ohavného rychlostudenta, který za bídné tři roky, od roku 1611 do roku 1613, hned dvě vysoké školy vystudoval (jak jinak, byl to Jan Amos Komenský).

Historie je sice učitelka (ba zatím přímo magistra), ale je to pedagožka s nebývalým smyslem pro ironii.

Kdyby například nějaká píseň vyzývala zamilované, aby se houfně odebrali do Ostravy či aspoň do Mostu, kdo ví, zda by se to setkalo s obzvláštním pochopením.

Všichni na Petřín, zpívá se ale ve známé písni a Petřín je tak ztotožněn s romantickým rejdištěm zamilovaných. Přitom dlouhé roky sloužil nejenom jako popraviště i hřbitov, či spíše řada hřbitovů. Vrch je navíc prošpikován podzemními štolami (nejdelší měří víc než 360 m), jež původně sloužily především k dobývání uhlí. Kdyby tedy o pár století dříve někdo vyzýval zamilované, aby táhli na Petřín, bylo by to stejné, jako by je dnes posílal do ostravských dolů.

Konec konců i ten Mácha (práva vystudoval v letech 1833 až 1836, nemluvě o tom, že v letech 1830 až 1832 vystudoval i filozofii) přece nenapsal žádnou romantickou ódu na lásku, protože jeho Máj je depresivní, ponurý text, o němž si někteří myslí, že dokonce místy vystihuje nebývalou myšlenkovou bohatost našeho nového občanského zákoníku: „…tam prázdno pouhé – nade mnou, a kolem mne i pode mnou, pouhé tam prázdno zívá…“

A tak jako někdejší uhelné doly jsou dnes ztělesněním lásky, tak jako depresivní, temná báseň je dnes považována za oslavu lásky (zpravidla ovšem těmi, kdo ji nečetli), tak třeba jednou bude považován i náš nový občanský zákoník za kvalitní, vnitřně provázaný právní předpis (i dnes je někdy za takový považován, ale podobně jako v případě Máje: zpravidla těmi, kdo jej nečetli). Ale kdoví, jak bude po mnoha naprosto nezbytných novelách (z nichž první konečně dorazila do Legislativní rady vlády) nakonec vypadat (třeba nakonec i dobře).

« Zpět