Jánošíkovská

V souvislosti s prapodivným blázincem, jemuž se taky někdy říká kauza plzeňských práv, se dozvídáme opravdu mnohé. Já jsem cestou veřejným dopravním prostředkem například zaslechl cestujícího, který informoval jiného, že to (před dvaadvacátou hodinou to musíme křížovkářsky opsat, třeba jako „boží tvor na šest, začíná na H“) zase cosi blábolilo, zatímco ten druhý vyslovil podiv, že novopečence ještě pořád pouštějí z ledničky.

Dolehl k nám od západu také prazvláštní výklad pojmu transparentnosti. Teď nemám na mysli, že na sebe bývalí usurpátoři radostně prozradili, jak se korektně a transparentně scházeli po hospodách a vymýšleli způsob optimálního svržení předcházejícího vedení, k němuž současně chodili korektně a čestně škemrat o odměny, aby ty hospody nemuseli táhnout ze svého. Jen na okraj musím za bývalé vedení přiznat, že jsme v tomto směru zcela hanebně selhali, a odměnili jsme je za jejich statečné a čestné počínání párem bídných tisícovek, tedy necelým procentem toho, co si na odměnách nadělili, jakmile urvali právo je udělovat (aneb po „vysoce demokraticky provedeném a vůli drtivé většiny odpovídajícím převzetí řízení demokratických procesů ve směru všestranného rozšíření a zejména prohloubení demokracie,“ jak označil svého času soudruh Husák únor 1948, ovšem slovensky).

Ne, teď mám na mysli ono korektní, plně předvídatelné počínání bývalých univerzitních veličin, jež si objednaly nezávislé právní posouzení, zveřejnily na stránkách univerzity, že „zpochybnění práva být úspěšným absolventem vysokoškolského studia lze pouze soudní cestou,“ načež jako maličké myšky v noře, případně naopak žirafy vysoko v hustých větvích, se vší transparentní utajeností matlaly odebíračské nesmysly dál a dál.

Ona renomovaná kancelář, u které si bývalý pan rektor osobně objednal podrobnou analýzu (bohužel se asi nehodila do krámu) „více méně náhodou zjistila,“ že univerzita přistupuje ke zrušování tzv. magisterských vysokoškolských diplomů, a to na základě správního řízení, které sama, bez dalšího, zahájila, nebo zahajuje. Zpracovatel univerzitou objednané analýzy upozornil, že v odebíračských bludech (pardon, stojí tam: ve vzorovém usnesení o zrušení diplomu) se uvádějí nepodložené dohady, ale vyložené nepravdy a že se v nich „nezřídka za protiprávní, někdy i neodpustitelné pochybení vydává něco, co podle zákona takovým pochybením není.“

„To vše je zarážející samo o sobě,“ píše zpracovatel objednané analýzy. „Je to však zarážející tím spíše,“ pokračuje, „že se tu na takovém nejen nepodloženém, ale též sotva spolehlivě přezkoumatelném základě správní orgán snaží fakticky rozhodnout o mimořádně závažných občanských právech, v čem je současně i základní vnitřní logický rozpor posuzovaného usnesení…Takové autoritativní rozhodnutí může vydat toliko soud, a nikoli sám správní orgán, navíc v řízení, ve kterém rozhoduje pouze o dokladu o takovýchto právech.“

Protože se samozřejmě vůbec nehodí do krámu, když o Vás někdo v podstatě řekne, že jste totální pitomec, protože děláte totální pitomosti, nebyly v souladu s principy plné transparentnosti a předvídatelnosti univerzitních rozhodovacích procesů, kupodivu tyto závěry, datované dnem 1.února 2011, univerzitou vůbec zveřejněny.

Situace je prostě složitá. Možná, že kdyby si bývalý pan rektor zadal někde u matematického ústavu Akademie věd přezkoumání závěru svého najatého pisatele, že 5 děleno dvěma je šest (pětičlenná komise se může usnášet nadpoloviční většinou svých členů, to jest šesti, napsala totiž univerzita perem svého žoldnéře hned několikrát), uvěřil by, že si najal někoho, kdo to buď vůbec neumí, nebo ho za hříšné peníze sprostě balamutí. Takhle se však mohl aspoň vcítit do oblíbeného loupežníka bratrského národa („Všetko Vám pokradnem,“ volá přece statečně Juro Jánošík, „hoci sa to nesmie“). Jestli je ovšem právě Jánošík, či například tuzemský Babinský, tím pravým archetypem rektora univerzity, si fakt netroufám hádat.

« Zpět