Jdi!

Před tím, než ho uštvala nemilosrdná mediální štvanice, napsal Karel Čapek o matce, jež podá svému poslednímu synovi pušku, aby šel bojovat, poté, co dozví, že jsou vražděny děti.

V moderním, právním státě je vraždění výrazně jiné, sofistikovanější, vraždí se ideály dětí, jejich sny, jejich představy, jejich budoucnost. Stejní zůstávají jen ti, kdo tak činí.

Před bezmála čtyřmi roky (v roce 2008) jsem jednomu ministrovi sepsal návrh zákon, v jehož důvodové zprávě jsem napsal: Návrh se týká postavení Akreditační komise. V právním státě není obvyklé, aby existoval orgán, který si sám stanoví pravidla své činnosti, nikomu není odpovědný, proti jeho rozhodnutí není odvolání a jehož členové jsou přitom v zásadě neodvolatelní. Taková úprava dává prostor pro libovůli…

Co jsem za to schytal, ví téměř každý.

V červnu 2011 studenti a učitelé plzeňských práv sepsali a ministerstvu školství poslali dokument, v němž napsali, že „předsedkyně AK dlouhodobě zasahuje do činnosti fakulty…od roku 2009 aktivně napomáhala vytváření negativního obrazu fakulty v očích veřejnosti bez vazby na objektivní zjištění, jakož i mediálně podněcované společenské objednávce…a vytváření kultu vybraných členů akademické obce, které ona sama označovala za reformní…to se opakovaně projevilo v hrubém zkreslování skutečností v podobě prezentace vlastních úvah jako faktů, ve vyslovování závažných kategorických závěrů o existenci některých skutečností (rychlostudenti, mafiánské praktiky apod.) na fakultě ještě před zahájením kontrolních procesů, a to bez prověření tvrzených hypotéz, následně navíc téměř vždy vyvrácených. Jednání předsedkyně AK evokovalo vždy dojem předem připraveného rozhodnutí…“

Co za to studenti a učitelé schytali, víme od včerejška.

Msta je záležitostí nízkých, hloupých a bezcharakterních, píšou moudří, ale útěcha je to chabá.

Mrzne až praští, venku je opravdu zima. Ale je potřeba vyrazit do mrazu. Hřát Vás snad bude, že bojujete proti tupé mstivosti a bezprecedentnímu bezpráví.

Nebude Vás tížit chlad, který mrazí u srdcí (nebo tam, kde ho jiní lidé mají) těch, kdo se bojí opozice, protože se třesou o pozice.

Je mi líto, že tam nemohu být s Vámi, ale mám obavu, že by to některý pisálek, který setrvačně nepochopil, že kauza plzeňských práv byla bezplatná volební kampaň, použil proti Vám.

Ale vlastně: budu tam s Vámi. Budu tam s Vámi v srdci a v duchu (to je to místo, kde paní předsedkyně vytváří a jen sama pro sebe zveřejňuje dodatečná kriteria pro hodnocení plzeňských práv).

Budou tam s Vámi všichni lidé dobré vůle.

Budou tam s Vámi všichni normální lidé.

Budou tam všichni moji blízcí.

Jak že to řekla Čapkova Matka úplně poslednímu synovi, když se dozvěděla o vraždění dětí? Jdi!

P.S. Nepřehlédněte, prosím, facebookový odkaz na včerejších úvahách.

« Zpět