Je libo slevu?

Otcové, ba i média, si o víkendu mediálně zajásali, protože sněmovnou prošla novela zákona o rodině ukládající soudům více využívat střídavé péče. Diskriminace otců se tak má stát minulostí, ovšem jen pokud nebude přijat nový občanský zákoník, který v § 901 a 902 s ničím takovým jako je preference střídavé péče nepočítá (pokud by přijat byl, stala by se tudíž diskriminace otců minulostí jen nakrátko).

Jak praví někteří z Vás, ve středověku přece žádná střídavá péče nebyla, tak jak by ji mohl preferovat pseudodokument, který je jen koláží paragrafů z feudálních časů? Rád bych kontroval, že v návrhu pseudokodexu jsou i paragrafy, které ve středověku nebyly (podle hlasu lidu jsou ovšem ještě horší, nežli ty feudální), například ona slavná ustanovení o náhradě za špatný pocit z dovolené (§ 2515 odst. 1 návrhu).

Protože mezi základní principy soukromého práva patří používání analogie (tedy použití nejpodobnějších paragrafů i na situace, kterých se přímo netýkají, návrh ji předpokládá v § 10 odst.1, stejně jako nynější občanský zákoník v § 853), můžeme zřejmě náhradu za špatný pocit uplatňovat i jinde.

Když se nám nebude líbit závěr filmu? Když bude houslista na koncertě roztěkaný, nebo třeba rozcuchaný či neesteticky zpocený?

Jak zcela nové obzory pro soudní spory nám náhrada za špatný pocit otevírá třeba v oblasti prostituce! Navíc, pokud by platil onen zázračný první paragraf pseudokodexu (podle kterého uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování veřejného práva), byly by smlouvy s prostitutkami, nájemnými vrahy či vyděrači platné (protože podle § 578 odst.2 návrhu by taková smlouva byla platná, pokud se některá smluvní strana její neplatnosti nedovolá), takže by se otevřela pro soudní spory samozřejmě oblast mnohem širší (například spory o slevu za lajdácky provedenou vraždu, spory o vícepráce při smlouvě o poskytování sexuálních služeb a mnohé a mnohé další).

Jakkoli tyto soudní radovánky jsou jen hudbou supertemné budoucnosti, jež možná ani nenastane, pokud dost volených zástupců lidu dostane rozum, i dnešní právo poskytuje zajímavé nástroje k lecčemu.

Třeba k uplatnění slevy za nekvalitní služby, nikoli snad sexuální, ale třeba právní.

Jedna nejmenovaná univerzita si po měsících mlčení vystavila na své elektronické nástěnce doklad o tom, že za milionové částky obdržela služby velice nekvalitní: vystavila totiž posudek o tom, že činnosti, které pro ni najatá síla prováděla, se provádět nedají ani nesmějí.

Pod všelijakými málem neónovými nadpisy, že univerzita ukončila proces rušení diplomů, ukázala tedy světu alespoň některé z posudků, podle nichž taková činnost není možná a dovolená, což stejně všichni dávno věděli.

Pan hanopisník přitom prokázal naprosto dokonalou znalost správního práva vůbec a správního řádu zvlášť, třeba když připomněl, že podle jeho názoru se proti jeho usnesením nedá odvolat, protože jde o rozhodnutí vysokoškolské samosprávy.

Stručně řečeno, podle § 76 odst. 5 správního řádu se může proti usnesení vždy odvolat ten, komu má být doručeno, a v § 178 odst.2 téhož správního řádu se zase říká, ke komu je třeba se odvolat například ve věcech, kde rozhoduje samospráva.

Uznávám, že § 178 je ve správním řádu skoro na konci, a tak bych si tipl, že tak daleko univerzitní expert na správní právo nedočetl, i když na druhou stranu číslici 179 zná (a přitom 179 je ještě o chlup dál než 178).

Oněch 179, ovšem se třemi nulami, přece měsíčně fakturoval univerzitě těmi fakturami, které média radši nechtěla vidět (jak napsal pan Okamura na idnes v článku „Moc bulvární válcuje vládu práva,“ v případě těch, kdo byli vybráni, aby byli špatní, se ignoruje všechno, co není špatné a když nic špatného není, vhodně se to domyslí, zatímco v případě těch, kdo byli vybráni pro kladné role je to naopak).

« Zpět