Je suis mýval

aneb o tom, že pravdu měl Einstein a samozřejmě i Lenin

Vždycky jsem se bál, že díky tomu, že jsou do něj odkládáni obtížní a neschopní, jak můžeme lehounce demonstrovat na našem nejmenovaném exministrovi, se může evropský parlament nakonec dopracovat k tomu, že převezme prazvláštní novinky našeho práva.

Například že bude z našeho občanského zákoníku převzato, že třeba pan X. Y. může sám se sebou uzavřít smlouvu, kterou si povolí chodit po svém vlastním pozemku z domu na chodník (neboť podle § 1257 odst. 2 občanského zákoníku vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku, přičemž služebnost se zřizuje podle § 1260 odst. 1 téhož zákoníku smlouvou, jež musí být pochopitelně písemná, podle § 1274 odst. 1 občanského zákoníku by šlo o služebnost stezky, která však neobsahuje právo po pozemku vláčet břemena, ba ani jezdit).

Nebo že podle podobného principu bude moci dlužník zřídit ve svůj prospěch zástavní právo ve svůj vlastní prospěch, čímž asi vyšachuje své věřitele z lepšího pořadí (podle § 1341 odst. 1 občanského zákoníku má-li se stát zástavou věc, k níž vznikne dlužníkovi zástavní právo…). Nebo že se v nějakém evropském nařízení dočteme, že pokud splyne osoba dlužníka s jedním z více věřitelů, pak zanikají i pohledávky ostatních věřitelů, přičemž však současně trvají dál (srov. již proslavená ustanovení § 1878 odst. 2 a § 1994 občanského zákoníku, jež se, jak známo, navzájem vylučují).

To by samozřejmě poměrně výrazně zvýšilo hladinu posměchu neevropských národů, ale pokud by z toho někdo nevyvozoval, že evropské národy dočista zblbly, byla by to celkem neškodná pitomost. Jak však svého času napsal už slavný vynálezce a spisovatel Arthur C. Clarke, skutečnost bude vždy mnohem podivnější, než očekáváme, a jak napsal Albert Einstein, jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost, přičemž tím vesmírem si nebyl jist.

A tak zatímco ornitologové v červenci 2010 jásali, že se v Čechách po čtvrté za 60 let objevil ibis posvátný, přišla z Evropské unie směrnice o invazivních nepůvodních druzích ohrožujících Evropskou unii, kam ibis patří.

A taky třeba nosál. Všimli jste si, kolik nosálů se prohání naší přírodou? Zhruba asi tolik, kolik ibisů posvátných.

Unii vážně ohrožuje i několik druhů veverek, promyka a pochopitelně mýval.

Všichni jsme věděli, že Einstein má pravdu, a je vzdělávacím úkolem Evropské unie nám to dokazovat. Což se zase už stalo.

Jeden z mých opravdových přátel, jehož si neobyčejně vážím, takže neprozradím jeho jméno, si posteskl nad nedovtipností Australanů, jejichž zemi desítky let devastují miliony nepůvodních a invazivních králíků a kteří nepřišli na to, že stačí vykastrovat ty, které chovají v zoo (pokud tam ovšem vůbec nějaké mají, kdyby ne, je nutno je tam dovézt, vykastrovat, a problém je vyřešen).

Možná by bylo dobře vyvézt namísto králíka nějakého toho exministra, aby svou moudrostí pomohl zachránit onen vzdálený (jen jestli by to bylo dost daleko) kontinent, tak, jako svým moudrým hlasováním zachraňuje nás.

Ale uznejte sami, nevypadalo to, že zrovna v naší době se potvrdí neskonalá moudrost Leninova (že k vyřešení každého problému stačí mít správnou komisi). Což se, jak vidno, opět stalo.

« Zpět