105 %

Minimálně od dob krále Macbetha se setkáváme s tím, že nám všelijaké bláznivé stařeny věští všelijaké hrůzy (antické stařeny sice většinou byly stejně ohavné, ale občas zavěštily i nějakou tu příjemnost), takže se na vědmy a věštkyně díváme dost skrz prsty.

Je pravda, že když třeba paní komisní šéfová (občas, když zrovna není nezávislou politoložkou, totiž pohostinsky vystupuje jako předsedkyně jedné akreditační komise) věštila zásadní vítězství komunismu v Latinské Americe, moc to nevyšlo. Možná, že to však bylo zastaralými věšteckými metodami, jejichž používání bylo pro socialismus typické, nebo taky tím, že na to byla tehdy tak sama? Poučení z krizového vývoje se každopádně dostavilo.

Jak jsem si dovolil doložit fotografií, kterou mi jeden z Vás tak laskavě poslal (pro připomenutí klikněte na Úvahy a potom na Káva první), v souladu s požadavky moderní doby přikročila k týmové práci, když si k věštění z kávové sedliny přizvala jednak pána pohostinsky vystupujícího na plzeňských právech pod pseudonymem novopečenský statutární proděkan, který nám přeložil ze staré němčiny do ještě starší češtiny nás nový občanský zákoník, a také dámu, které podle některých regionálních novinářů pan spravedlnostní ministr vnucuje funkci plzeňské krajské státní zástupkyně (protože kdo by se na takovou funkci hodil líp, nežli jeho exporadkyně?). Na fotografiích, jež jsem si dovolil přehodit Vám ještě dřív (pro připomenutí klikněte prosím na Úvahy a potom na Ilustrovaná II), je zdokumentován přechod k ještě progresivnější metodě věštění z prázdného dna původně plných sklenic vína (přičemž pracovní tým byl rozšířen o studenta, s nímž se paní komisní radila, co má v budoucnu korektně a transparentně na plzeňských právech objevit).

A, jak vidíme, výsledek nových pokrokovějších metod v kombinaci s týmovou prací se nutně dostavil.

Všechno, co paní komisní předsedkyně prorokovala, se vyplnilo!

Co vlastně říkala? Že na plzeňských právech se ztrácejí, často účelově, diplomové, rigorózní u další práce?

Ano, bylo to tak! Jak jste mohli vidět v televizi, zejména veřejnoprávní (pokud jste na to ovšem měli žaludek), novopečenci přenášeli bez ladu, skladu a evidence stovky prací sem tam, takže byl zázrak, že ztratili jen některé. Absolventka, jejíž práce se ztratila, ji hbitě doložila (pod č.j. R-585–10) a navíc poukázala na to, že se přednostně ztratily práce, jejichž autoři kritizovali nový občanský zákoník (ti lotři autoři je ovšem opravdu hanebně znovu předložili).

Že různé práce nejsou k dispozici ke kontrole?

Ovšem, práci pana spravedlnostního ministra navzdory řadě mediálních výzev („Děkane Pospíšile, proč tajíte svou rigorózní práci?“, idnes.cz, 12.3.2010) dosud nikdo neviděl (jestlipak ji viděl aspoň pan ministr?).

Na plzeňských právech se masivně porušuje zákon. Ano, bylo to tak!

Nezákonně byly vyhozeny stovky studentů a desítky učitelů, takže univerzita některé spory prohrála, porušováním mlčenlivosti byly zostuzeny desítky absolventů fakulty, byly učiněny sice nicotné a nelegální, ale mediálně přitažlivé pokusy přisvojit si pravomoc úřadu a po vzoru Gottwalda a Čepičky rušit akademické tituly (sněmovna to nakonec neumožnila ani komisi složené z profesorů, ale u novopečenců si na to klidně troufl jediný prostý magistr).

Jen na okraj, pod shora citovaným č.j. R-585–10 pan magistr objevil, že rok má devět měsíců, zatímco pod č. R-576–10 mu jich vyšlo patnáct a pod univerzitním č.j. R-377–10 dokonce 42 (rok má podle něj totiž 1260 dnů), zatímco podle svého objevu pod univerzitním č.j. R-594–10 studentovi vytkl zkrácení studia o 13 dnů, neboli o třetinu roku, takže rok má podle něj zřejmě 39 dnů.

Paní komisní šéfová dokonce poukázala na propletení plzeňských práv či vůbec Plzně s justicí a vznik nové mafiánské hydry.

Ano, je to tak!

Posuďte sami: ministr spravedlnosti z Plzně, ba dokonce z plzeňských práv, nejvyšší státní zástupce, jehož mu podle novin tak laskavě schválil jeho plzeňský kmotr hned na první společné schůzce, taky z Plzně, pan pověřený vrchní státní zástupce, ejhle, pro změnu z Plzně.

Jako za socialismu: proroctví paní profesorky byla splněna na sto pět procent.

« Zpět