18.den

Před osmnácti dny vylezla jedna postarší dáma všude tam, kde ji mohou vidět i ti, kdo ji jinak vidět nechtějí, ba dokonce ani vidět nemohou. Například do televize, odkud oznámila světu, že se ve své nekonečné blahosklonnosti a velkorysosti rozhodla, že už konečně přestane s tím, čím se bavila poslední tři roky, totiž nepravdivým osočováním a šikanováním studentů a učitelů plzeňských práv (tedy kromě těch, s nimž tak radostně popíjí, jak jsme již dávno ilustrovali fotografiemi u úvahy Ilustrovaná II).

Že už plzeňská práva dál šikanovat, pomlouvat a trápit nebude, protože je rovnou zničí, takže si (jak vystihl pan ministr školství) už zase počínala jako rozzuřená dělnice při procesech v padesátých letech, předem odsuzující nevinné.

Pan ministr jí také její počínání vytkl, jenže se přeřekl: vytkl jí totiž, že už zase selhala, takže sami vidíte, že „se“ na začátku slova bylo navíc.

Studenti, jak je ve školství obvyklé, ji od té doby zdraví povstáním, neboli tím, že povstali.

Co se od onoho výronu samolibé zloby z prvního tohoto měsíce vlastně všechno událo? Téhož dne pan expremiér, který kdysi nynějšího ministra nespravedlnosti do funkce sám instaloval, prozradil dlouho skrývané státní tajemství (Pospíšil je totálně neschopný, prohlásil pro Právo).

Zatímco hned prvního večer paní komisní cosi televizně brumlala o důvodech, proč je třeba plzeňské studenty zničit, následujícího dne se pan děkan plzeňských práv vůbec neprojevil jako gentleman, protože ji doslova utloukl argumenty. A studenti vyrazili v počtu několika set do ulic s hesly jako: Vláďa jedu!, Konec vlády jedné paní! nebo: Nerušte naši školu, zrušte neobjektivní Akreditační komisi a podobnými.

Pan totálně neschopný ministr (podle slov pana expremiéra, který má jistě pravdu) se sice vždycky na každého pro jistotu vykašlal, ale nyní učinil nemoudrou výjimku a přispěchal na pomoc („Pospíšil: Práva v Plzni končí, protože odešli odborníci,“ Aktuálně.cz. 4. února). Jako obvykle se spletl, jednak práva v Plzni díky svým studentům a učitelům nekončí, jednak neodešli odborníci, ale (jak pro změnu pravil v rozhlase 15.2. pan předseda Nejvyššího správního soudu:) jen některé akademické nuly.

8.2. bílou demonstrací téměř tisícovky studentů pokračovala jejich skvělá bílá revoluce. „Váš boj je spravedlivý,“ podpořil fakultu například plzeňský biskup.

Téhož dne vyplodila (nebo nechala vyplodit?) paní šéfová oficiální text svého odsuzujícího rozsudku, který zřejmě vstoupí do dějin. Hanebnost plzeňských práv spočívá třeba v tom, že ústavní soudnictví učí soudci Ústavního soudu, nebo že učitelé píší učebnice. Téhož dne, kdy zánik plzeňských práv zdůvodnila špatnou úrovní plzeňské vědy, objevily Hospodářské noviny, že pokud jde o vědu, Plzeň předstihla olomouckou právnickou fakultu (které ona nadělila i doktorský studijní program ve všech oborech za 13 profesorů a docentů, ačkoli Plzni nestačí 25 ani na studia magisterská).

14.2. „rebelujícím studentům práv někdo vyhrožuje likvidací“ (Aktuálně.cz).

Patnáctého byl položen symbolický věnec na symbolický hrob akademických svobod a zapáleny svíčky naděje. Ovšem kromě toho, že studenti nesmírně pobavili národ doslovným opakováním výroků paní komisní šéfové, jež ovšem ze slušnosti vydávali za parodii. Kdo snad ono skvělé video neviděl, je už leckdes, nejen na stránkách bojujících studentů (http://dneskamyzitravy.cz/) nebo spolku Šalamoun, ale skoro všude.

17. února pan ministr kmotrovské spravedlnosti definitivně potvrdil, že je skutečně tak schopný a kvalitní, jak o něm prozradil pan expremiér („Rampula porazil Pospíšila,“ Ihned.cz).

Že by dnes ještě nic nezkazili?

« Zpět