Jemen

Proč nám nový občanský zákoník přiznává právo brát se o přátelství a spolupráci s Jemenem?

Vzhledem k probíhající osvětě už nejspíš dočista každý ví, že na Nový rok vstoupí v účinnost nový občanský zákoník (tj. zákon č. 89/2012 Sb.).

Už si zvolna zvykáme i na to, že od Nového roku podle něj budeme všichni naráz přímo ze zákona poctiví (pokud totiž někdo jednal určitým způsobem, má se podle § 7 nového kodexu za to, že jednal poctivě a v dobré víře).

Ale že ke štěstí potřebujeme spolupráci jemenského lidu a že máme právo se o ni brát, může pořád ještě pro leckoho být celkem nečekanou novinkou.

Jak se na nespočetných školeních odpovídá na prakticky každý dotaz (možná kromě otázky kolik je hodin?): soudy nám to nakonec vysvětlí. Když budeme mít štěstí, vysvětlí nám dokonce, co to je (tedy co je to štěstí).

Podle § 3 odst. 1 nového občanského zákoníku má totiž každý právo brát se o vlastní štěstí a o štěstí své rodiny nebo lidí jemu blízkých (takovým způsobem, který nezpůsobí bezdůvodně újmu jiným).

Rozhodně to však nebude muška jenom zlatá (tedy podle § 494 nového občanského zákoníku zvíře), jak se svého času mylně domníval Adolf Heyduk (v lyrickoepické básni o šesti zpěvech Dědův odkaz z roku 1879, kterou proslavili Jaroslav Marvan jako profesor Kolísko a Ladislav Pešek coby septimán Čuřil ve filmu Škola základ života z roku 1938). Nebude to ani nějaké jiné zvíře, třeba moucha domácí (šedivá) nebo moucha tse-tse (namodralá), ba ani jako moucha vyhlížející bzučivka zelená (pro změnu zelená).

Když nějaký termín používá právní předpis, musíme totiž jeho vysvětlení v prvé řadě hledat opět v právních předpisech.

Občanský zákoník například v § 774 definuje pojem švagrovství, který se kromě této definice už v novém občanském zákoníku vůbec nikde neobjevuje, avšak štěstí (které se kromě § 3 odst. 1 už taky nikde v novém kodexu neobjeví) bohužel tolik štěstí nemělo.

Ostatně už Marie Terezie přece zákonodárcům důrazně radila nezabývat se pojmy okrajovými, nahodile a málokdy se objevujícími, takže není divu, že na rozdíl od nynějšího zastaralého občanského zákoníku nový občanský zákoník nikde nedefinuje třeba takový pojem domácnosti, neboť se v něm vyskytuje s bídou stokrát (pojmu domácnost používá i celkem 2122 dalších právních předpisů).

Napoví nám tedy jiné předpisy, co je to vlastně štěstí?

Nějaké možnosti najít můžeme.

Tak třeba k zajištění štěstí lidu byla uzavřena smlouva o přátelství a spolupráci mezi naší republikou a Jemenem (zveřejněná pod č. 19/1967 Sb.), na rozdíl od jiných mezinárodních smluv, které nám štěstí přinést neměly (nebo to v nich aspoň není nikde napsáno).

Podle Statutu národních podniků průmyslových (příloha nařízení č. 105/1950 Sb.) zase cesta ke štěstí všech vede přes stále lepší práci, pročež nechť je každý dělník úderníkem.

Právo brát se o to, aby z nás byli úderníci, však nám nový občanský zákoník nejspíš nepřiznává. Nařízení č. 105/1950 Sb. bylo totiž už dávno (v roce 1955) zrušeno.

Protože však každý zákon musí být vykládán jako součást jednotného komplexu našeho právního řádu (neboli na právní řád je třeba nahlížet jako na vzájemně provázaný a uspořádaný komplex), zaručuje nám zřejmě ustanovení § 3 odst. 1 nového občanského zákoníku právo brát se o spolupráci a přátelství s Jemenem, ba i právo brát se o spolupráci naší rodiny a vůbec všech blízkých s Jemenem.

Proč právě s Jemenem? Soudy nám to přece nakonec vysvětlí.

« Zpět