yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Jen aby to nakonec nebyl
apríl.Konečně nám, alespoň na některých místech, trochu sněží. Podle tradicionalistického pojetí kalendáře je sice duben, kdy už to nebývá tak docela zvykem (takže dokonce ani netušíme, zda duben bílý pole sílí nebo ne), ale lepší něco než nic. Konečně můžeme trochu pošikanovat nemilované sousedy, z jejichž prožluklých staveb padá na naše božihodové pozemky sníh.
Neboť podle § 1019 odst. 1 občanského zákoníku vlastník pozemku má právo žádat, aby soused upravil svou stavbu tak, aby z ní na jeho pozemek nepadal sníh. Počasí nám zatím příliš neumožňovalo toto vysoce praktické ustanovení využít, jestli ovšem sněžení vydrží, mohou se sousedé těšit.
Marie Terezie svého času (4. srpna 1772) svým expertům napsala, že zákony se nemají podobat učebnici. Přesně tak postupuje i náš moderní občanský zákoník, který rozhodně nijak a v ničem učebnici nepřipomíná. Učebnice je totiž podle moudrých encyklopedií pomůcka sloužící pro další šíření vědomostí a jejich pokud možno snadné zapamatování.
Ničemu takovému náš občanský zákoník pochopitelně neslouží (rychlým, sotva deseti či dvanácti hodinovým nahlédnutím do jeho textu si lehce ověříme, že snadné zapamatování opravdu není na pořadu dne). A pokud jde o další šíření vědomostí?
Podle § 1014 odst. 1 občanského zákoníku vletí-li roj do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. Kdyby šlo o šíření vědomostí, pravila by důvodová zpráva fádně, že včelí roje zásadně nevlétají do temných míst, jako jsou cizí obsazené úly, takže do obsazeného cizího úlu zřejmě včely nevlétly ještě nikdy.
Sami vidíte, že rozhodně nejde o šíření vědomostí (ale přesně naopak), takže nemůže jít o učebnici.
Ostatně už jsme si taky dávno připomínali, že jakýsi právní vědec kdysi napsal, že mezi skutečně hrubě negativní tendence vždy patří snaha zákon zpolopatizovat a upravit jím věci samozřejmé, o nichž u rozumného člověka nemohou vzniknout žádné pochybnosti (Eliáš, K., Zuklínová, Z.: Věcný záměr občanského zákoníku, MS č.j.1760/00-L, z 30.8.2000, str. 5, 21 i jinde).
Zřejmě právě proto byl do občanského zákoníku vložen třeba § 76 odst. 1, podle kterého byl-li člověk prohlášen za mrtvého, nevylučuje to důkaz, že je ještě naživu. To jistě není žádná samozřejmost, kdyby tohoto ustanovení nebylo, určitě by iniciativní občané utloukali nešťastníky, kteří omylem přežili své prohlášení za mrtvého (aby byl skutečný stav uveden do souladu s právním).
Onen renomovaný expert navíc rovněž napsal, že řeč zákona má být prostá, nehledaná a jasná, že se má vyhýbat strojenosti a vytváření umělé patiny, protože zákon, a v prvé řadě zákoník občanský, není určen pro právníky a filozofy, ale pro občanstvo. Jen jestli to nebyl apríl.
