Jen tak dál!

Ano, přiznávám, že mi bylo, podobně jako drtivé většině všech ostatních, normálních lidí, svého předloňského a loňského času docela k smíchu, jak nynější pan spravedlnostní ministr ještě jako děkan plzeňských práv vylezl na posléze prošlapaný fakultní schod, vysunul hrdě ret a oznamoval světu střídavě, že provedl reformy, které byly realizovány půl roku či déle před jeho příchodem, anebo že je naopak v šoku z toho, že se nepotvrdila nesmyslná tvrzení jedné dámy, jež jistý advokát a bloger trefně označil za plzeňské třeštění.

Ti, kdo měli tu smůlu, že několikrát denně opakovaný stále stejný výstup nedopatřením zahlédli, se dohadovali, zda snad vyšpulený ret nenaznačuje vladařskou aspiraci. Je totiž konec konců známo, že třeba Habsburkové byli proslaveni svým vznešeným pyskem, pro který například takovému císaři Leopoldovi I. říkali jeho přívrženci důvěrně pyskoun, zatímco jeho odpůrci neméně důvěrně prasečí rypák. Ovšem, Habsburkové byli rodilí vladaři a tudíž jistě následováníhodný příklad pro každého mocichtivce.

Když pravdomluvně polhával, že ho bolí zuby, zatímco se bál setkat s tehdejším předsedou fakultního akademického senátu, jak hrdě doznal ve veřejnoprávní televizi (snad se obával, aby mu tehdejší předseda nepřipomněl, co jemu a dalším veřejně nasliboval), mohli jsme mít drobné pochybnosti.

Když byl za nového ministerského náměstka v nové protikorupční vládě vybrán pán, kterého v minulém období doktor Yekta Uzunoglu (což je ten pán, jemuž Spolková republika Německo nabídla své občanství na protest proti jeho pronásledování u nás a jehož pravdomluvnost nakonec potvrdily rozsudky celé řady soudů) obvinil z vyžadování mnohamilionového úplatku, kroutili jsme poněkud nedůvěřivě hlavami.

Vše je ovšem rázem zapomenuto a z šera se nám zjevují zářné, vpravdě nevídané zásluhy.

Co nám totiž přinesl právě minulý týden?

Samozřejmě, třeba premiéru páně Čvrtníčkova opusu Prezident Vykuřpytel názvem parafrázujícího označení prezidenta jako vykupitele, doprovázenou libými zvuky hudební produkce skupiny Buzerant. A mnoho podobného, například hradní slavnosti na Lokti. Ale pozor, žádný Vykuřpytel nerozptýlí naši pozornost a nezviklá nás.

Konec minulého týdne nám totiž v prvé řadě přinesl osočení opozičního poslance, že návrh nového občanského zákoníku je homofobní, protože z něj byla vyřazena úprava registrovaného partnerství osob téhož pohlaví.

Proti tomu se ovšem pan ministr spravedlnosti logicky rozhořčeně ohradil: jak by mohlo být homofobní něco, co předkládá světu on?

Při všem tom politickém škádlení by nám ovšem neměla uniknout geniální podstata věci.

Jen tak dál, pane ministře. Jen tak dál, nedejte se zviklat! Nenechte se odradit od dalších zodpovědných, skutečně geniálních kroků, za které Vám budoucí generace budou, pysk nepysk, neskonale vděčny. Jen tak dál!

Právní úprava registrovaného partnerství z návrhu nového občanského zákoníku už vypadla. Teď by to chtělo zařídit, aby vypadla i úprava uzavírání manželství, rozvodu manželství a jiných případů jeho zániku, jakož i právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi, prostě kompletní materie rodinněprávní.

Potom by bylo třeba ještě vyřadit celou materii občanského práva.

A když v něm nezbude ani registrované partnerství, ani rodinné právo ani občanské právo (takže zbyde zřejmě právě jen nadpis), nebude už nikomu vadit, když bude návrh nového, jistě moderního, leč poněkud feudálního, zákoníku konečně slavnostně přijat.

Jen tak dál, pane ministře. Pokud by pan ministr touto cestou opravdu postupoval, nedivil bych se, kdyby o něm příští generace hovořily jako o vykupiteli, který je zachránil před hrozbou nestvůrného pseudokodexu a před návratem do temného středověku.

Jak jsem už psal: Ale pozor, žádný Vykuřpytel nerozptýlí naši pozornost a nezviklá nás.

« Zpět