Ještě aby!

Ještě aby si je najali...

Samozřejmě, že po světě běhají i tací malověrní, jež trapně znejistí, když zjistí, že podle § 1200 odst. 3 nového občanského zákoníku stanovy společenství vlastníků jednotek vyžadují formu veřejné listiny, zatímco podle § 1166 odst. 2 nového občanského zákoníku stanovy společenství vlastníků jednotek nevyžadují formu veřejné listiny.

Samozřejmě, že se najdou i tací, kteří se táží, proč by někdo, zejména nějaký cizinec, uděloval plnou moc k úkonu, který musí mít formu notářského zápisu (neboli řeknete notáři, co chcete, a on to za nepříliš drobný peníz napíše), když podle § 441 odst. 2 (nového) občanského zákoníku musí mít formu notářského úkonu i ta plná moc. Proč by se tedy cizinec trmácel přes oceán, aby u tuzemského notáře sepsal plnou moc, když může rovnou onoho notáře nechat sepsat to, co chce (a přes oceán se musí trmácet stejně)?

Páni autoři, za nemalý veřejný peníz hledající (většinou marně) ve svém vlastním díle nějaké chyby, ovšem vymysleli výkladové stanovisko, podle kterého aspoň někdy plná moc formu notářského zápisu mít nemusí.

Už jsme si posledně připomínali, že nájemce podle nového občanského zákoníku v bytě provádí jen běžnou údržbu (§ 2257 odst. 2), přičemž však nový občanský zákoník už nikde neříká, co by taková běžná údržba mohla být. Podle autorů zákoníku, opět v roli expertní komise, jež jejich výtvor s nejvyšší objektivitou a naprosto nezaujatě posuzuje, je proto třeba postupovat podle vládního nařízení č. 258/1995 Sb., které běžnou údržbu vymezuje, respektive vymezovalo, dokud ho nový občanský zákoník bez milosti nezrušil, a to bez ohledu na to, že už je zrušeno.

Můžeme tedy (aspoň někdy) už i podle samotných autorů nového kodexu postupovat raději podle předpisů, jež jejich výtvor výslovně zrušil.

Do samého zblbnutí (jež naštěstí nemůže nastat u autorů nového kodexu, neb jde o změnu stavu) jsme poukazovali na ustanovení § 1878 podle něhož spojí-li se dluh i pohledávka v osobě jednoho spoluvěřitele, zanikají i pohledávky všech ostatních věřitelů zcela, zatímco podle § 1994 spojí-li se dluh i pohledávka v osobě jednoho spoluvěřitele, zanikají i pohledávky všech ostatních věřitelů jen zčásti. Jak už dávno dobře víme, situaci, kdy za naprosto stejných podmínek platí pokaždé něco jiného, autoři vysvětlili tím, že jedno ustanovení opsali z německého občanského zákoníku a druhé z francouzského, takže za všechno můžou Němci a Francouzi. Možná, že s ohledem na národnost jejich současné ministerské chlebodárkyně za všechno můžou Francouzi, a autoři se tudíž kloní k názoru, že dobře je to, co opsali od Němců, zatímco to, co opsali od Francouzů, dobře není.

Ostatně, i dávnější zkušenost ukazuje, jak dialekticky (Marx coby otec dialektického materialismu by ošklivě záviděl) přistupují autoři k problému totožnosti. V časech, kdy notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti předváděl na fakultním chodníku skvělou výslovnost (vyvoláváním kouzelného slůvka „reforma,“ jímž reformoval vysoké školy k obrazu svému) i neméně skvělé držení těla (díky středeční brněnské demonstraci víme, že dobré držení těla umožňuje hlavně dobře padnoucí podprsenka), přece jeho tehdejší náměstek (jakož i náměstek jiných ministryň) spočetl například, že od 29.8.2003 do 25.5.2005 uběhlo 1,7 roku (pod univerzitním č.j. R-600–10), zatímco od 16.6.2003 opět do 25.5.2005 uběhlo opět 1,7 roku (jak spočetl pod č.j. R-599–10).

Páni autoři za nemalý peníz odhalují, kdy není třeba jejich výtvory respektovat (například pro jejich chybnost, neúplnost, hloupost a podobně). Ještě aby si je najali rychlostudenti!

« Zpět