Ještě k pokažené snídani

Rozhořčení studenta, nebo možná pseudostudenta (podle některých regionálních zpráv přerušil studium a tudíž by podle zákona nebyl považován za studenta a nemohl vykonávat studentská práva) Marka, který iniciativně přiklusal zkazit rektorskou snídani s novináři, neproniklo do celostátního tisku. Přesto stojí za zmínku: ve věci tzv. rychlostudentů ho pohoršilo mimo jiné to, že rektor univerzity se hodlá řídit jakýmsi obskurním zákonem a ne jeho pokyny a nehodlá zveřejnit dokonce ani jména studentů, kteří studovali práva třináct let.

Že by konečně pochopil, jak je to s těmi vymyšlenými rychlostudenty (totiž že jsou to v drtivé většině lidé, kteří studovali řadu let práva jinde, podle úředních zjištění opět drtivou většinou v Praze, a pak si je dodělali v Plzni, většinou už za méně nežli pět let)? Všichni známe ten vtip o některých profesích, jednou se smějí, když vtip uslyší, podruhé když ho pochopí, někteří se však lstivě smějí jen jednou, protože žádný vtip nepochopí nikdy. Anebo se nesmějí vůbec, protože nepochopí ani, že jde o vtip. Ruku na srdce, koho z hlasatelů nových pravd jste viděli se někdy opravdu smát?

Nebo se pan student či nestudent chce prostě jen dozvědět jména těch studentů, kteří potřebovali k absolvování studia více let, a zkonzultovat s nimi, jak to dělali (protože jeho mediálně známé studijní výsledky napovídají, že k dostudování by taky potřeboval více let než deset).

Pan profesor Knapp, který rovněž učil pár let na plzeňské právnické fakultě, vyzkoušel tam stovky studentů a pak bohužel také zemřel, a jehož si na rozdíl od některých jiných profesorů opravdu vážím, vyslovil mnohá moudra. Měl jsem tu čest s ním řadu let spolupracovat, řídil jsem se jeho radami a poslouchal jeho pokyny (až na výjimky, například když mi dokonce písemně uložil vyhodit doktora Eliáše kvůli jakési účelově a zaujatě sepsané analýze, nemoudře jsem se z toho vykroutil pod záminkou přátelství) a mnohé z jeho myšlenek nikdy nezapomenu. Například onu slavnou, že kdo nic neumí, plete se do všeho. Nebo tu, že když chcete dělat zhovadilosti, běžte je dělat jinam. Nebo jeho obměnu teze: čiň čertu dobře, peklem se ti odmění, kterou zformuloval jako: nech studovat hlupáka a stane se z něj zmetek.

P.S. Podle mého názoru velmi významní a nesporně velmi známí právníci, kteří se v minulých letech bavili něčím jiným, nežli vyžadováním úplatku od pana doktora Uzunoglu, mi nezištně zasílají stohy právních argumentů, proč nejde odebírat akademické tituly těm, v jejichž případě škola (katedry, děkan, proděkani) možná nějak pochybila. Ovšem i ten pán, který, jak se říká, projevil takový zájem o úspory doktora Uzunoglu, své dopisy píše pod pseudonymem. Říká se, že se pokouší toto žertovné dílko sepsat pod jménem univerzitního právníka. To je zase znovu to staré moudro: když víme, že někdo dostane přes hlavu, ať je to raději ten druhý (nebo že by to byl, jak také tvrdí někteří, předvolební boj spočívající v tom, že politik jedné strany napíše dopis za politika druhé strany a tím ho znemožní? Jen aby to nebylo nošení dříví do lesa).

« Zpět