Ještě úterní

Zdá se, že situace se konečně normalizuje. Média splnila v pozoruhodné hře na pochybení na plzeňských právech svou náročnou úlohu a nadále už je (nejspíš díky Bohu) dění na fakultě nijak zvlášť nezajímá, takže se z titulních stran nedozvíme, že fakulta už má od včerejška na rozdíl od posledních měsíců konečně normálního děkana (tedy myslím samozřejmě děkana za normálních okolností zvoleného), ani že ho opravdu nevelká skupinka jeho odpůrců se svou typickou vstřícností, korektností a principiální transparentností zahrnula naopak velkou hromadou anonymů.

To ovšem má svou železnou logiku a odpovídá to zkušenosti, ba i fyzikálním zákonům, neboť každý, kdo nepožívá vždy a všude laskavého dobrodiní kanalizace, dobře ví, že septik je prostě třeba vyvážet, jinak přeteče.

Toto pravidlo je samozřejmě stejně univerzální a stejně nezpochybnitelné jako že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené, nebo že čtverec nad přeponou pravoúhlého trojúhelníku se rovná součtu čtverců nad oběma odvěsnami, nebo že rozhodnutí ve formě dokladu nemůže být osvědčením. Univerzální princip, že septik je třeba vyvážet, jinak přeteče, se (protože je univerzální) nutně týká všech žump, včetně těch duševních. Koho potom překvapí nějaký ten anonym? Hádankou sice může být, zda jde o vylévání nebo přetékání dotyčného zařízení, ale ta nestojí za luštění.

Fakulta tedy má nového děkana, ale, jak se zdá, nemá už naopak skoro žádné proděkany (tedy nemá ty rekrutující se z novopečenských řad), což je dobře, neboť už v hlubokém a temném středověku univerzitní studenti (neboli tehdejší dikcí žáci darebáci) zpívali, že vláda moci, zla a strachu deptá duši v špíně, prachu, jakož i poněkud nekolegiálně: koně dupou v hlíně, čas nám plyne líně, proděkan je, hm, inu to víte, temný středověk je temný středověk.

Zákony jsou univerzální, i když jde o zákony schválnosti a tak už víme, proč to trvalo tak dlouho: protože všechno zlé vždycky trvá mnohem déle, než jsme původně předpokládali. Chvílemi jsem tiše zíral, když dnes už vesměs bývalí novopečenci krutě šikanovali své kolegy za zpravidla vymyšlená pochybení, jichž se dopustili nanejvýš oni sami (vzpomeňme dnes již žertovné historky, kdy se jednomu docentovi hrozilo odebráním titulu, protože studoval v doktorském programu místo tří let hanebně předlouhých 4,5 roku, přičemž mu to kladli za vinu borci, kteří tamtéž studovali místo tří let celých pět, šest a sedm let), ale i to bylo celkem logické, protože chybovat je sice lidské, ale svalovat vinu na jiné ještě lidštější.

Naštěstí se spousta lidí na fakultě rozhodla to tak nenechat: už proto, že necháme-li věcem volný průběh, půjde to od desíti k pěti. Dnes je ovšem snadné říci, že rozum a cit zvítězit prostě musely (při závratném tempu vládnutí cca minus 2500 korun za hodinu by se všechny fakultní peníze vypařily do roka a půl), vždyť už kdesi v bibli se praví v podobenství o slepých vůdcích, že pokud vede slepý slepého, oba v jámu upadnou, hlupák hňupovi když radí, hlouposti svět ovládnou.

Jak ve svých promočních projevech moudře praví pan rektor, Plzeň je magické město promlouvající ke studentům Smetanovou hudbou stejně jako s grafity a freskami Mikuláše Alše nebo nezaměnitelnou chutí svého piva (naštěstí už jim nesvítí žárovkami Františka Křižíka na stejnosměrný proud, protože Křižík svého času pracoval jako přednosta na trati Plzeň-Chomutov, takže by důvodně mohl být podezírán ze spolupráce s bývalým vedením). Dá-li Bůh, bude k nim i nadále promlouvat právě takto, a ne dopisovými bláboly soutěžícími mezi sebou zuřivě a ambiciozně o co největší počet početních, pravopisných i právních chyb (nepomohlo to novopečenské nadání pro totálně absurdní drama nakonec Plzni vyhrát boj o hlavní město kultury?). Konec konců, lidé by sice měli být solidární, ale měli by se dělit i o radost (a jak praví moudří, radost z blbosti druhých je jedna z největších). Nestálo by za to třeba odebíračské dopisy zhudebnit (aby se nasmálo co nejvíc lidí)?

« Zpět