yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Když Vám zruší chatu, musíte si být vědomi širších pozitivních souvislostí takového pozitivního úkazu.
Pořád a pořád je třeba vymýšlet, jak by u nás nastal ten hospodářský zázrak. Třeba Německo kdysi přijalo 300 českých volů (poslal jim je kníže Václav) a podívejte se, kam to jejich hospodářství dotáhlo.
My jsme zřejmě pochybili, když jsme si vystačili s tuzemským artiklem, jak o tom svědčí všelijaké nečekané mediální zmínky. Například 14.2. poukázal (na Parlamentních listech. cz) známý žurnalista na nápadně účelovou podobu dvou účelově vytvořených tak zvaných kauz a tázal se, zda nejmenovaná profesorka náhodou nekráčí na kostech studentů do nového úřadu. První zprávy 21. 2. (21.20) zase připomínají, že zatímco tehdy (míněna kauza západočeská) jsme všichni naletěli, dnes se novináři zamýšlejí nad podobou tehdejší kauzy s dnešní dehonestací (univerzity nazvané po rychlostudentovi Janu Amosovi). Dokonce i časopis Všudybyl v editorialu (kde ovšem zhusta cituje právě onoho nestandardně, totiž jen v letech 1611 až 1613 a navíc na dvou vysokých školách najednou, studujícího pana učitele národů) zamýšlí, kam by při rozkvětu vzdělání „přišli ti, kteří doteď jako nerozborná hráz stojí na stráži (byť jim zřejmě někdo prozradil, že už ne socialismu).“
Pomýleni Werichovým výrokem, že kde vůl, tam nebezpečno, jsme si tudíž namlouvali, že nám tuzemský artikl bohatě stačí, a německé výsledky dovozu zahraničních volů nám jaksi proklouzly pod rukama.
Chvályhodné ovšem je, že hledáme alternativní cesty. Vždyť ten zahraniční zázrak přece nese název spolková republika.
Proto byly (přijetím nového občanského zákoníku) učiněny zásadní kroky jednak k zamaskování komisního charakteru naší demokracie, jednak k přeměně ve spolkovou republiku.
Každý ovšem nemá potřebných několik či více milionů, aby si od autorů tohoto skvělého opatření nechal vyložit z ruky či jiné části těla, jak to vlastně má být, a tak se objevují všelijaké nechápavé otázky:
Hlavní spolek může založit pobočný spolek a tak ho asi může i zrušit. Může taky omezit své ručení za jeho závazky. Co když na něj převede své dluhy, omezí své ručení za ně a pak ten pobočný spolek zase pěkně zruší?
Z bývalých hospodářských zařízení občanských sdružení (tiskárny, rekreační chaty a podobně) občanský zákoník šmahem udělal pobočné spolky, které ale nemají žádné členy. Znamená to, že z různých provozů typu rekreační chaty či hotelu se staly pobočné spolky, které budou pokud možno neprodleně zrušeny (protože nemají žádné členy, tudíž nemají dostatečný počet členů)?
Tohle nikdo normální prostě nevysvětlí. Jestli by tedy nebylo lepší si našetřit na autorské vysvětlení?