Jet nebo nejet?

I když to bude o velkých myšlenkách zábavního dua předsednicko-exministerského, je písmeno na konci opravdu t.

Jet nebo nejet? Toť otázka vpravdě hamletovská.

Představitelé naší země se nejedou podívat na předání Nobelovy ceny míru do Osla.

Snad poprvé (a určitě naposledy) je tedy notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, a určitě také ona notorická dáma, se kterou si tak pěkně dohodl akreditaci nikoli snad za mísu čočovice, ale za zvolení někoho, s kým se jí veledobře pije, rád, že naší zemi vládnout jen neúspěšně zkouší.

Jestlipak by oni jeli?

Notorietou stejně jako jejich exministrování či předsedování je i jejich chorobná touha zjevovat se na všelijakých placatých předmětech, zejména zářících.

Nejbližší (obsahově) jim je samozřejmě kanálové záření (tak se sice nazývá jev, při němž kladné ionty pronikají za katodu a projevují se světélkováním plynné náplně, ale po obsahové stránce je projevům páně předsednicko-exministerským pochopitelně nejblíž, jak jsme všichni zažili). Samozřejmě mají s placatými zářiči (nejlépe obrazovkami) společný nejen kanálovitý obsah, ale i škodlivé záření. Naštěstí však intenzita televizního záření klesá s druhou mocninou vzdálenosti, takže pokud spíte aspoň metr od obrazovky či řečnící paní komisní či pana exministra, škodlivé účinky se neprojeví.

Nicméně zapůsobit na veřejnost i na několik centimetrů určitě stojí za to, což svědčí pro to, že by jeli. A navíc by to paní komisní určitě při šlapání po nějakém tom severském chodníku moc slušelo, stejně jako panu exministrovi, přičemž by norský chodník nemusel být tak ošlapaný jako tuzemský, protože po něm paní komisní či pan exministr nešlapou tak často.

Ale na druhou stranu přídavné jméno od Oslo (kde se Nobelova cena míru předává) je oselský, a je otázkou, zda by nebylo příliš podbízivé, kdyby se pan exministr označoval za významného oselského návštěvníka. Navíc, kdo vůbec ví, že přídavné jméno od Oslo je oselský? Ještě by někdo s ohledem na významnou podobnost přišel na oslovský.

Vyznamenaná instituce (EU) navíc hodlá regulovat nafukování balónků, čímž by výrazně zasahovala do svobodných aktivit předsednicko-exministerských. V nafukování balónků, zejména mediálních, a bublin (opět mediálních) všelijakým umně stvořeným puchem přece nebývale vynikali i bez nějakých evropských rad.

Kromě akreditace se v tuzemském víně občas objeví všelijaké žmolky, korek a jiné svinstvo, podle všelijakých přísloví, už i římských, dokonce prý i pravda. Tomu je samozřejmě potřeba se vším důrazem zamezit, takže notorická paní komisní dlouhodobě bojuje za zákaz příměsí do vína, v prvé řadě samozřejmě pravdy, v horším případě o zákaz vína vůbec.

A jen bůhví, jak je to z hlediska povoleného obsahu pravdy s norským vínem, například známým norským medovým vínem? Aby jí náhodou nebylo moc.

A pak, těch cca 23 milionů korun má kupodivu dostat jakási pofidérní, netransparentní instituce, ačkoli pan exministr či paní komisní by si ji zasloužili mnohem a mnohem víc.

Pan exministr by ji případně jako obyčejně poskytl svému náměstkovi na kafe, jak svého času transparentně naložil i s univerzitními miliony.

No a nakonec, vždyť ta cena je spojena se jménem nějakého obskurního vousatého rychlostudenta! Nobel sice uměl rusky, ale v Paříži studoval na vysoké škole v letech 1850 až 1852. Bylo by tudíž na výsost vhodné ji přejmenovat (hádejte jak?). Tomu samozřejmě nikterak nevadí, že by byla i nadále vyplácena z Nobelova odkazu, vždyť i miliony na kafe dostal logicky pan vždycky náměstek od pana exministra z jiných nežli jeho vlastních peněz.

« Zpět