Jezte kočky

Moc a moc se omlouvám, že jsem se poslední dobou věnoval více posmívání návrhu nového občanského zákoníku, nežli problémům plzeňských studentů. Člověk, zejména člověk tak líný jako já, volí totiž samozřejmě vždy tu snazší cestu a návrh nového zákoníku je mnohem směšnější než západočeská realita.

Kromě toho, při vší úctě, těch nešťastných a nespravedlivě postižených studentů je několik set (ne že by to bylo málo, právě naopak), ale pokud by snad byl návrh nového zákoníku přijat, přibylo by těch nešťastných a nespravedlivě postižených hned několik milionů.

S několika právnickými kapacitami jsme se nedávno v Brně navzájem strašili hrůznými, katastrofickými vizemi, co kdyby onen zákoník opravdu někdy platil, a věřte, jako milovníkovi zvířat mi bylo obzvlášť úzko. Neboť se hned po nabytí účinnosti onoho prazvláštního předpisu stane nekompromisním a důrazným příkazem doby například: Jezte kočky! (klidně i psy, kanárky, andulky, želvy, a co horšího, obávám se, že i mývaly).

Že nevíte, proč by to tak mělo být? To samozřejmě neví žádný normální člověk, ale podle onoho zázračného zákoníku (§ 2875) způsobí-li škodu zvíře, zaplatí ji majitel, a prostě má smůlu (zaplatí, i kdyby mu zvíře třeba bez jeho zavinění uteklo). Pokud však zvíře slouží k obživě (§ 2876), zaplatí majitel jen tehdy, pokud škodu zavinil. Tak co s tím? Nejspíš: jezte kočky.

A nedivte se, že čiročirý úžas nad takovým návrhem a stejně čiročirý úděs při představě, že by někdy platil, mne poněkud odlákal od jiných novopečenských tanečků. Ovšem dočíst se v novinách, že paní šéfová Akreditační komise nemluví pravdu, je vážně šokující probuzení. Spousta lidí to sice velmi vehementně říkala už dávno, jiní to aspoň už dlouho tušili, ale já bych něčemu podobnému nikdy neuvěřil. Pokud si vzpomenete, jak plamenně tepala vymyšlené nešvary, kterými ji tehdy budoucí a dnes naštěstí už navždy minulí novopečenci obelstili, určitě si připomenete i to, že opakovaně připustila, že o žádných úplatcích nemohlo být ani řeči. Včerejší Sedmička ovšem ví, že fakultu prý proslavily právě úplatky (v tomhle jediném však měla pravdu ona dáma).

Já osobně jsem aspoň nezměrně potěšen, že jsem byl citován zcela přesně. Původně jsem sice chtěl napsat, že něco tak odporně hnusného jako pomlouvání studentů ode mne nikdo přece nemůže čekat, ale nakonec jsem se výrazně umírnil a konstatoval jsem, že jsem natolik staromódní, že se domnívám, že úlohou učitele je studenty chránit a ne si budovat kariéru jejich pomlouváním.

Samozřejmě celkem obecně platí svůj k svému, a tak od někoho se prostě takových odporných pomluv dočkáme (a také jsme se dočkali), konec konců prý nějaké jedovaté slinění tohoto typu proniklo i do včerejších zpráv oné, podle představitelů naší kultury (třeba pana Svěráka a mnoha dalších) korupcí a klientelismem prosáklé televize. Ostatně, nedivte se. S bývalými novopečenci se (celkem logicky a zaslouženě) nikdo nebaví, a protože komunikovat je lidské, lákají na své výmysly novináře, aby si mohli poklábosit aspoň s někým.

Možná navíc, že za to naši skvělí bývalí novopečenci vůbec nemohou. Víte přece, jak to bylo s tím psem Ivana Petroviče, mimochodem původně studenta práv (posléze přestoupil na jinou školu, kde se tím pádem stal rychlostudentem, ale tehdy to ještě nevadilo, tak nakonec dostal Nobelovu cenu za to, že naučil psy na zazvonění slintat). Naši bývalí novopečenci ve snaze uchopit moc přece poplivávali svou fakultu, kdykoli potkali kohokoli ochotného je poslouchat, a vidíte, Pavlovův reflex je na světě (takže se jedovatému slinění při pouhém zahlédnutí tvora podobného žurnalistovi nesmíme divit).

Stovky studentů byly vyhnány ze své školy rozhodnutím, které údajně vydal tehdejší proděkan, který se ovšem neobtěžoval se podepsat (kromě toho, že byl k zastupování děkana pověřen někým, kdo v té době, kdy se mu tak nechtělo rozdávat tolik autogramů, už děkanem nebyl). I když ještě na chvíli přesvědčili elektrotechnicky vzdělaného pana rektora, že pověření nezaniká zánikem funkce pověřujícího, bylo-li písemné, i pan rektor už veřejně připouští, že asi nejde o nápad, který by univerzitě pomohl u soudu vyhrát.

Stejně jako Vy chápu, že je lepší neochotně rezignovat s odůvodněním, že normalizace nepokračuje podle jeho představ (někde jsem četl, že podobný problém měl už v minulém století i pan Biľak, ten si ale stěžoval, že normalizácia neide podľa jeho predstáv, lebo nebol Čech), než být stejně vykopnut po všech těch nákladných sporech prohraných proto, že sice byl líný se podepsat, ale na druhou stranu se chtěl pochlubit, že je statutární proděkan (i v době, kdy jím nebyl).

Ostatně včerejší média se vůbec věnovala usilovnému tahání všelijakých kostlivců na světlo Boží. Tak nám například přinesla zprávu o otevírání slavné kutnohorské kostnice. Anebo třeba i poznatek (Ihned.cz), že nejméně transparentní ze všech za poslední čtyři roky bylo Ministerstvo spravedlnosti, jež vypsalo veřejné soutěže sotva na 3% svých zakázek (a schválně, hádejte, kdopak transparentní byl z těch posledních čtyř let ministrem tři roky?).

« Zpět