Jistota násobků

Dokonce možná i trojnásobku.

I za oceán sice dorazila zpráva, že Ústavní soud vyslovil podivný názor, že by média neměla odsuzovat předem, avšak každý náležitě inteligentní tvor (leguán, ještěrka, vačice, zarytý obdivovatel našeho občanského zákoníku a podobní) samozřejmě ví, že se strážci ústavnosti pořádně sekli. Kam by mediální tvůrce přišel, kdyby měl psát například pravdu? Vzpomeňte si, jak to zkoušeli na sousedním Slovensku. Zhrzený učitel udal své kolegy z různých podvodů a média zkušebně zareagovala tam, že počkají na výsledek šetření. A ten se dostavil docela stejně jako v nejmenované západočeské kauze u nás: ukázalo se, že nedoceněný pedagog si vše navymýšlel. Jenže kolik skvělých, hodnotících a pochopitelně odsuzujících článků tím pádem nebylo napsáno.

Podstatné ovšem je, že Ústavní soud se sice ošklíbá nad tím, když je někdo (ačkoli je hnusný podezřelý) předem odsuzován, nevadí mu však, když je někdo předem veleben. Pokud se tedy ještě někdy v temné budoucnosti vyskytne někdo, kdo by chtěl zplodit a prosadit cosi podobného našemu občanskému zákoníku, nemusí se (na rozdíl od nás) ničeho obávat, a experty, kteří jeho dílo nepřečtou ani z procenta, může být i nadále spolehlivě veleben.

Nad tím by se páni autoři, ba i prosazovatelé, našeho skvělého kodexu měli hluboce zamyslet, neboť jak známo, i velký rybník vyschne, když nemá aspoň malý přítok, a protože sláva i pár drobných milionů za zpracování tak velkého díla jistě rovněž vysychá, chtělo by to inspirovat se zámořským obdobím dešťů a stvořit něco dalšího. Při nějakých dvaceti milionech, jež si autorstvo jistě zasloužilo, nás přišel jeden paragraf sotva na bídných sedm tisícovek. Jistě proto chápete, že když se někdo za pitomých sedm tisícovek lopotil s tím, aby napsal, že jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní (§ 977 občanského zákoníku), pak zlomen nevděkem světa už nenapsal, která práva k majetku tedy absolutní jsou (takže to zákon nestanoví). Není potom ani divu, že si tu i tam přihřál vlastní polévku. Tím se nemíní, jak mnozí z Vás usuzují, že si zdarma pořídili bodyguardy (podle § 1282 odst. 2 občanského zákoníku hrozí-li škoda, musí být dobytek hlídán), spíš mám na mysli třeba ustanovení o právech ochuzených. Ten, kdo je ochuzen tím, že jiný nakládá s jeho hodnotami, může přece (podle § 3004 odst. 2 občanského zákoníku) žádat dvojnásobek obvyklé odměny za udělení souhlasu. Tohle kdyby se povedlo nějak vhodně zobecnit, určitě by to významně zlepšilo tvůrcovskou morálku.

Asi by se nenašel nikdo, kdo by s tak pěkným řešením nesouhlasil. Určitě by byli pro i ti z Vás, kteří se pořád nemohou zbavit dojmu, že přijetí nového občanského zákoniku bylo políčkem do tváře všech právníků, ba i práva jako takového.

Vždyť už Ondřej z Dubé blahé paměti (v roce 1395) učil, že tomu, kdo dá políček, mají se dáti dva, v každé líce jeden, a pěstí v nos. Kdo by byl tak nepřející, aby to pánům autorům nepřál?

« Zpět