Jsme moc rádi

Jsme moc rádi, že se pan děkan našel živ, komentovala tíživou situaci západočeská univerzita. Jde o jedno z mála opravdu lidských a slušných prohlášení, jež v této souvislosti zazněla.

Ano, jsme moc rádi, že se pan děkan našel živ. Jsme moc rádi, že se nenaplnily tragické obavy, protože unést sžíravou závist a nenávist opravdu není snadné, a věřte mi, prosím, že kouzlo koordinované štvanice například bývalí novopečenci a jejich novináři ovládají skutečně na výbornou.

Univerzitě patří čest i díky za její obyčejně, a přece hluboce, lidské vyjádření, tolik odlišné od nevelmi inteligentních štvavých plků, jimiž jejichž autoři bohužel v mylném přesvědčení o vlastní důležitosti tak málo šetří.

Jak se pravilo například na Českém portálu tuhle neděli (tedy letošního 20.listopadu, v blogu: Je tenhle národ opravdu tak naivní a hloupý?), všeobecné veřejné mínění v naši zemi neovlivňují události, ale jejich mediální interpretace. „A (cituji doslova) kde k události nebo jevu nedošlo, tam si jej naši novináři jednoduše vymyslí.“

Média nám tudíž dnes a denně přinášejí další a další zprávy zásadní i méně zásadní. Přitom některé informace halí do neproniknutelného maskovacího hávu tak umně, že je opravdu obtížné je odhalit.

Zprávu, že svazijský pan ministr spravedlnosti docela určitě není gay, protože svedl dvanáctou manželku svazijského krále (Mswatiho III.), takže byla následně z královského paláce vypuzena, asi nemusíme považovat za zvlášť převratnou.

Můžeme se jen radostně zatetelit, že u nás by se něco podobného (že by ministr spravedlnosti svedl manželku atd.) stát nemohlo. Všichni přece víme, že nic takového u nás rozhodně vůbec nepřichází v úvahu.

Protože jednak nemáme krále, a jednak, i kdybychom ho měli, nemohl by zatím mít dvanáct manželek. Po účinnosti nového občanského zákoníku (která však snad nikdy nenastane) by ovšem situace mohla být docela jiná.

Podle § 651 nového občanského zákoníku, který nám tak nesmyslně vnutil pan ministr spravedlnosti (nikoli ten svazijský), vznikne totiž manželství i jinak (než kladnou odpovědí snoubenců na otázku orgánu veřejné moci nebo církve, zda chtějí vstoupit do manželství), je-li vůle snoubenců zřejmá, takže pokud by snad tento skvělý předpis nabyl účinnosti, běhala by po vlastech českých spousta bigamistů, třeba i trigamistů a možná i dvanáctimistů (duodecimista latinsky nebo třeba dvadashamista v sanskrtu), kteří by neměli ani nejmenší tušení o tom, že někde neprozřetelně projevili svou sňatečnou vůli.

Zajímavou zprávou pro změnu je, že pan vždynáměstek pana ministra spravedlnosti (teď, zatímco dříve náměstkoval všelijakým jiným ministrům a ministryním, těm ale nerad) zřejmě nikdy nedostudoval. Ta je ovšem právě dovedně zakamuflována v onom špatně průhledném maskovacím hávu.

Podle některých médií totiž plzeňská práva přišla o právo udílet titul JUDr. (což je bohužel pravda), takže studenti budou muset dostudovat jinde (což je podle mne pro změnu pitomost). Uchazeči v rigorózním řízení sice nejsou studenty, studium na vysoké škole nekončí rigorózní zkouškou a mnozí absolventi si doktorát nikdy neudělají, ale pokud by média tentokrát měla pravdu, pak by pan náměstek Mgr. byl nedostudovaný nedouk, což by samozřejmě konečně vysvětlovalo mnohé z jeho počinů.

Nakonec bych některé méně známé mediální výstupy rád ocitoval, aby snad neunikly Vaší zasloužené pozornosti. Na onom Českém portálu totiž tuto neděli (20.listopadu) ve zmíněném blogu padla vskutku podle mého skromného názoru opravdu zlatá slova.

Abyste to mohli nerušeně posoudit sami, budu opět citovat doslova: „Je úchvatné, kolik lidí věří lžím komunistické soudružky Dvořákové…“

« Zpět