yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Dosti již bylo Kréťanů, Russela i sněhu (i když toho vlastně zas moc nebylo).
Už jsme si kdysi připomněli Russelův Holičův paradox, podle něhož holič v Seville holí jen ty, kdo se neholí sami, a kdo že tedy potom holí toho sevillského holiče?
Ostatně už Epimenides nám podstatně dřív, v časech antických a tudíž vskutku starověkých, posloužil paradoxem lháře, podle něhož Kréťan praví, že všichni Kréťané lžou (lžou tedy nebo ne, když to o nich říká Kréťan, který tím pádem také vždycky lže)?
Klasickým paradoxem je rodičovská hláška typu: Na ty lyže se nepostavíš, dokud se nenaučíš lyžovat!
Jenže v současné době už sněhu na lyžování zrovna moc nemáme, takže se paradox záhy stane nesrozumitelný, Kréťany, ba ani jiné Řeky, ke štěstí nepotřebujeme, a pana Bertranda Russela už vůbec ne. Jednak vystudoval v Berlíně ekonomii za bídné necelé tři roky, tedy v nestandardně krátké době, jednak zpochybnil naprostou výlučnost lidí jako notorický pan exministr a notorická paní komisní, ba co víc, poznamenal je znamením tuctovosti, když sdělil, že mylně předpokládal, že většina lidí má ze všeho nejraději peníze, „ale objevil jsem, že ještě raději mají škodit jiným“ (chápete: nejen ti nejvybranější notoričtí jedinci, ale většina lidí!).
Naštěstí se bez toho všeho obejdeme. Na paradoxy a neřešitelné hádanky tu totiž máme nový občanský zákoník. Jen sledujte:
Když někdo použije na stavbu inženýrské sítě cizí věci, například cizí roury ke stavbě vodovodu nebo plynovodu nebo kanalizace, stojí před námi neřešitelná záhada.
Inženýrská síť je totiž stavba, a pokud někdo užije cizí věc (třeba rouru) ke stavbě na svém pozemku, stává se stavba, jak už víme, podle § 1083 odst. 1 občanského zákoníku součástí pozemku (a tedy vlastnictvím jeho vlastníka).
Pokud tedy použijete cizí rouru ke stavbě kanalizace na vlastním pozemku, je kanalizace i s rourou prostě celá jen a jen Vaše.
Jenže roura je movitá věc a konec konců, i samotná inženýrská síť je movitá věc (a navíc podle § 509 občanského zákoníku není součástí pozemku). Když smontujete cizí roury, pak podle § 1075 odst. 1 občanského zákoníku se jejich vlastníkovi ponechává na vůli, jestli si přisvojí kanalizaci nebo si nechá roury zaplatit (vybrat si může do měsíce).
Takže pokud si majitel rour vybere, kanalizace nebude ani trochu Vaše.
A to už radši ani nepřipomínám, že by ty roury měly vlastně být průhledné, protože každá má podle § 111 odst. 3 občanského zákoníku nehynoucí právo vědět, jak bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla (a co právě takovou kanalizací kamsi proudí).
K čemu by nám byl Russel nebo Kréťané, o sněhu ani nemluvě, když máme takovéhle paradoxy!