K dějinám bludů

Víkend byl věnován klání, z něhož vítězně vyšli skuteční šlechticové ducha, a je jedno, zda knížecí, nebo zemanští.

Dokonce i notorická paní předsedkyně se překvapivě téměř odmlčela.

Teprve poté, co všemožní politologové dávno pronesli své názory, je dnes zcela originálně zopakovala. Samozřejmě naprosto autorsky a bez nejmenší známky plagiátorství, prostě úplně jinak. Například určitě měla docela jiný přízvuk, neboť, jak se obecně ví, rusky mluvící lidé mají přece úplně jiný přízvuk, nežli lidé, hovořící anglicky.

Ještě před volbami jsme si ovšem připomínali, že pochopení toho, jak jsme přišli k novému občanskému zákoníku, by nám nakonec mohl přinést pan Matěj Brouček, slavný smyšlený hrdina dvou povídek právníka Svatopluka Čecha.

Jak dávno víme z povinné četby, pan Brouček se totiž náležitě (v hospodě Na Vikárce) opil a právě v mohutné opilosti zavítal do patnáctého století k husitům.

Napadlo mne tedy, že by cesta k feudálnímu zákoníku mohla být dost podobná. Byl jsem však během volebního víkendu taktně upozorněn na skutečně zásadní rozdíly.

Pan Brouček se, jak opět známo, Na Vikárce mohutně opil pivem, zatímco notorická paní předsedkyně si s autorem supermoderního kodexu, případně dalším odrodilcem z plzeňských práv, přiťukává vínem (jak lze dokumentovat řadou momentek, například u úvahy Ilustrovaná II). Srovnání tedy vážně pokulhává.

Kromě toho někteří odborníci zastávají názor, že mnohé zásady a ustanovení nového supermoderního občanského zákoníku jsou podstatně starší, nežli doba husitská.

A k tomu všemu navíc, Svatopluk Čech byl přece právník, a s těmi ani notorická paní komisní, ani notorický pan exministr nemají a hlavně nechtějí mít nic společného.

Není divu, protože od právníků se lze nadít opravdu čehokoli. Třeba hned ten zatrolený Svatopluk Čech napsal (v díle Oběti pověry: Příspěvek k dějinám lidského bludu, v roce 1871):

Mnoho jest dosud lidí, kteří vítězství rozumu nad mrákotou středověkou za veliké neštěstí prohlašují a zásobu hanlivých slov pilně vyčerpávají. Tito tmáři nedovedou v rejdech svých pochopiti sebemenšího milosrdenství, zloba jejich nejlépe ukazuje, jak hustou mrákotu duševní středověké myšlení přinášelo, ukazuje, že mravní surovost a nemilosrdenství vždy se zatemnělostí a tupostí ducha ruku v ruce kráčí. Chtíč krutého pronásledování bližního svého jest rodným bratrem temného bludu a sestrou tuposti rozumové.

Což sice nenapsal o úporném pomlouvání plzeňských práv, ba dokonce ani o poslední amnestii, ale o čarodějnických procesech. Jenže to přece byl právník, takže čert mu věř.

My přece víme, že k národu permanentně promlouvá notorická paní předsedkyně, případně neméně notorický pan exministr. Nemusí nám nějaký dávný právník psát: Lidi na jejich cestě provádí hnusné, zlé bludy…

« Zpět