Kabinet kuriozit

Pravděpodobně žijeme na prahu velké klimatické změny. Třeba dojde i na Medarda, jehož studium, jak známo, není po pár bídných staletích vůbec doloženo.

Pravděpodobně žijeme na prahu velké klimatické změny, ale nejen to. Žijeme také v časech nezvyklých zvláštností, ba dokonce kuriózních událostí.

Nadšenci například podle včerejších plzeňských médií nabízejí odměnu tomu, kdo najde ukradený bagr. To je ovšem počínání skutečně prazvláštní, protože právě v jejich regionu je přece k mání notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, který má odměnu už dávno předplacenou. Vzpomeňme jen, jak s hrdě vysunutým pyskem statečně stanul na schodě své rodné fakulty, pronesl opakovaně: „Reforma!,“ a rázem se i notorická paní komisní mohla přetrhnout s nabízením akreditace a pochvalným pokřikem, že všechny pomluvy, jež si pan exministr o své alma mater navymýšlel, jsou zameteny, ba zapomenuty. Nebo jak na ministerském chodníku pro změnu zvolal zcela odlišné slovo: „Reforma!“ a justice byla, minimálně v očích veřejnosti, rázem hluboce zreformována. Postačí tedy zřejmě, aby pan exministr rázně zvolal:„Bagr!“ a odměna bude splatná.

Všelijací hnidopiši samozřejmě vidí problémy všude, takže i tady. Dokonce hned dva.

Jednak prý není jisté, zda notorickému panu exministrovi stačí deset tisíc, aby šlapal potřebný chodník. Jednak možná umí vyvolávat jen slovo „reforma,“ takže povykování pro něj neznámého výrazu „bagr“ prý nehrozí.

Podivností téměř kuriózních ovšem naše doba přináší přehršel.

Kdyby například autoři nového občanského zákoníku chtěli sepsat veškerou svou moudrost, kupodivu by určitě nesepsali právě nový občanský zákoník.

Ačkoli podle jeho ustanovení § 2 odst. 2 je vlastně zbytečný (samozřejmě nejen podle § 2 odst. 2), jelikož podle citovaného ustanovení jsou slova v něm zbytečná, protože nikdo se nesmí dovolávat slov zákona proti jeho smyslu, přesto se bohužel dotyčný zákoník ze slov skládá. A bohužel z mnoha slov. Je však zřejmé, že jejich prostřednictvím páni autoři svou moudrost nevyjadřovali.

Pokud by se totiž rozhodli věrně zachytit slovy veškerou svou moudrost, výsledkem by nutně bylo několik, možná víc, ba možná až nekonečně mnoho (kdopad ví?) stránek (dokonce možná v množství, proti němuž by se nový občanský zákoník se svými ubohými třemi tisícovkami paragrafů, případně třemi tisícovkami ubohých paragrafů, stydlivě krčil kdesi v koutku), a to pochopitelně stránek zcela prázdných.

Člověk prostě v dnešních podivných časech neví.

Fakticky se notorická paní komisní hrubě rozkmotřila s notorickým panem exministrem kmotrovské spravedlnosti, a to dokonce už velice dávno?

Opakovaně přece dávala najevo, ba transparentně vykřikovala do světa, jak moc s ním úplně ve všem souhlasí. Ale všichni si také pamatujeme její poslední souhlasné stanovisko.

A jistě si také vzpomínáte, jak osudově se dřívější pan školský ministr mýlil, když se neodůvodněně domníval, že slova „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“ by snad mohla znamenat, že notorická paní komisní (případně komisní tým vyjadřující její přání) s něčím souhlasí. Vždyť tím by se přece dotyční dovolávali jejích slov proti jejím pocitům! (podle nichž podle pana premiéra přece rozhoduje).

Kdeže: souhlasné stanovisko přece logicky znamená zásadní nesouhlas.

Alespoň v kabinetu kuriozit.

« Zpět