Kaddáfí

Už jsem se v těchto úvahách zmínil o tom, že v dobách velkých tragédií, kdy lidmi zmítá žal, ať již v kterékoli a jakkoli vzdálené zemi, není čas na legraci a není proto na místě ani smát se bláznům, a to dokonce ani tehdy, pokud jsou jinak jejich skopičiny obzvlášť povedené (a o takovou situaci v případě bývalých novopečenců pochopitelně nejde, naopak, jejich kousky již od počátku jsou spíše trapné, a navíc bohužel o nic nepřijdeme, protože si k velké lítosti všech zúčastněných můžeme být zcela jisti, že své trapné výstupy při nejbližší příležitost, případně i bez ní, zopakují).

Proto pro dnešek ponecháme stranou novopečenské kotrmelce, konec konců ani jejich duševní či jiné přemety už nejsou příliš zábavné, protože jde pořád dokola stále a stále o totéž. Připomeneme si jenom, že jistě nepochybně rozený demokrat a obdivovatel právního státu (že by snad i stoletých občanských zákoníků?) Muamar Kaddáfí slíbil amnestii povstalcům, pokud vyklidí pozice a vzdají se. Jestlipak podle Vás dodrží slovo?

V obléhané kostelní kryptě svého času českoslovenští parašutisté nenaletěli na fašistický povyk: „vzdejte se, nic se Vám nestane.“ Myslíte si, že by tehdy němečtí fašisté skutečně dodrželi slovo?

Prostě to tak je. Existují lidé, pro které dané slovo nic neznamená, kteří klidně slíbí cokoli, přestože (anebo dokonce protože?) předem vědí, že nebude dodrženo vůbec nic.

Konec konců, zákon přece platí pro všechny, a lybijští povstalci se zcela jistě nevýslovně provinili proti zákonem stanovenému majestátu svého totalitního vládce, stejně jako se někdejší parašutisté zcela nepochybně fatálně provinili proti okupačním a protektorátním předpisům. Tak co by vlastně chtěli?

Což mi kupodivu trochu připomnělo onu slavnou schůzku předloňského října a několik podobných, které jí předcházely a které po ní následovaly, na které se řeklo tolik slov o spolupráci odcházejícího a nastupujícího vedení, o tom, že nikdo ze studentů či učitelů nebude pronásledován pro sympatie k odstupujícímu vedení, či pro své názory, natož aby byl někdo vyháněn ze školy že názory na nastupující vedení budou smět být svobodně vyslovovány a jeho kritika nebude potírána, že pomluvy fakulty (pardon, to slovo nepadlo, mluvilo se o mediálních útocích na fakultu) motivované snahou převzít moc neprodleně ustanou, no a spousta dalších nesmyslů, které zjevně od počátku nebyly myšleny vážně a na které si už nemohu ani vzpomenout, ačkoli stále cítím ty mužné stisky rukou, jimiž jsme se ujišťovali o tom, že slova nejsou jen prázdné zvuky.

Závěry jsou dva: loni připadl apríl kupodivu na říjen.

Ale hlavně, moc prosím, nevěřte Kaddáfímu. Je to mimo jiné podrazák.

« Zpět