yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Kam s oslem?
Dotaz cílí na autory nového civilního kodexu, leč odpověď je pochopitelně jasná.Přece do vany. Vzhledem k možné zaoceánské inspiraci ovšem raději do soukromé.
Slunce se na své eliptické dráze skrylo za temné mraky studem, že na tu jeho elipsu přišel zrovna takový rychlostudent, jako byl Johannes Kepler, který svá magisterská studia zvládl v letech 1589 až 1591. Sníh nám tudíž konečně dává možnost nebývale pošikanovat své sousedy a oživit stavební boom v naší zemi, protože podle § 1019 odst. 1 nového občanského zákoníku přece může vlastník pozemku požadovat, aby soused upravil stavbu na své pozemku tak, aby z ní nepadal sníh nebo nestékala voda.
Naštěstí je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 našeho zákoníku), takže klidně můžeme do našeho zákoníku časem vložit i moudrá zaoceánská ustanovení, jež do něj svou srovnatelnou moudrostí plně zapadají a jen neopatřením v něm chybí: třeba podle arizonského zákona oslové nesmí spát ve veřejné vaně.
Protože však je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného, šup s oslem do vany. Samozřejmě nikoli veřejné!
Jinak ovšem předposlední den roku nic moc: v roce 1916 se přece nechal korunovat Karel I. (shodou okolností poslední panující Habsburk), který vystudoval práva, považte, od 12. listopadu 1906 do 14. března 1907. Aspoň trochu mu ovšem polehčuje, že to bylo v Praze.
Jaké je Tvé vzdělání? ptával se přece Vladimír Iljič přísně a pod nos (byť písemně) dodával: Odpověď určuje vinu obviněného. A jeho následovnice tyto principy vyznávají dodnes, tedy aspoň donedávna: protože dnes po nich už celkem pes neštěkne, nelze nejaktuálnější stav následování velkého Vladimíra přesně zjistit.
Třicátého prosince (roku 533) taky spatřila světlo světa justiniánská Digesta, velká kodifikace římského práva, jež platila řadu staletí. To ovšem není rozhodně třeba nějak oslavovat: spíše se radujme, že náš nový občanský zákoník platí už skoro rok a nějaká velká katastrofa se zatím nedostavila (jak radostně potvrzuje i nejmenovaný notorický exministr). Už se zdálo, že z hlubin zapomnění vylezl se sžíravou sebekritikou, neboť vydal prohlášení, s nímž by musel souhlasit dočista každý, totiž že Ministerstvu spravedlnosti se nic nepovedlo, ale pak se nečekaně ukázalo, že nemyslel dobu svého notorického působení.
My si tedy v Novém roce popřejme, aby nás už nikdy 1. ledna nečekalo nic takového jako v roce 2014.
A štěstí, lásku a všechno to, za co stojí žít.
