Kamikadze

Zatímco si někteří žalostně stýskají, že se nedostali do dobré společnosti adresátů plzeňských dopisových bomb, ačkoli si upřímně přáli tam být (berou to totiž jako potvrzení, že nekolaborovali s podivnou tlupou bez elementárních právních znalostí, což by právníka samozřejmě nezměrně diskvalifikovalo), jakési prazvláštní dopisy (vím zatím o jednom) už nekonečnou cestu z Plzně sopečným prachem urazily.

Původně jsem se trochu bál, že bublavé zvuky zaplňující bezdrátově éter, svědčí o náhlé příhodě (bál jsem se, že žaludeční) nad dopisovou bombou hnojůvkou, ale adresát naštěstí nad dopisem potupně nevrhl, jen se skutečně nezřízeně smál. Bylo mu sděleno, že se mu v příloze dopisu zasílá oznámení o zahájení správního řízení podepsané děkanem, ačkoli byl připojen úplně jiný papír („sdělení a výzva“) nepodepsaný vůbec nikým. Takže první pan kolega vlastně dostal jakýsi podivný anonym.

Nejdříve ho chtěl přeposlat nějakým médiím, ale uvědomil si včas, kam by asi tak média přišla, kdyby se měla zabývat kdejakým anonymem. Podivný anonymní list, pracovně jej nazývejme například paskvil, je samozřejmě z právního hlediska nicotný nejen z důvodů kompetenčních či věcných, ale také ryze formálních. Je to tak: když dostanete nějaký anonym, těžko Vám někdo může tvrdit, že jste dostali úřední rozhodnutí.

Protože jsem právník, mám pro pisatele takových anonymů celkem pochopení (byť nikoli omluvu). Trestní zákoník totiž pamatuje na takové radovánky, kdy někdo neoprávněně vykonává úkony příslušející orgánu veřejné moci, až dvěma léty vězení a v mundúru z pruhů se sice exhibuje před kamerami fakt dobře, ale jen chvilinku, než zaklapne brána.

Pan rektor v jedné nejmenované, nikoli veřejnoprávní, televizi včera moudře upozornil na to, že určité problémy existují u cca 70 absolventů právnické fakulty, že však nakonec hříšnou duší může být třeba jen jeden z nich, nebo dva, možná pět. Myslím, že už jsem toho jednoho odhalil, a protože jsem duše od přírody zlomyslná, nevydržím, a prozradím ho. Cestou, jak odhalit toho jediného, je právě to, že jde o nikoli veřejnoprávní televizi.

Protože na studium na žádné škole se nevztahuje správní řád (o vysokých školách to stanoví zákon výslovně, ale to podle mne neznamená, že by žáčky základní školy předvolávali k tabuli podle správního řádu), ale i kdyby se na ně vztahoval, platilo by, že vysokoškolský diplom je tzv. doklad a ne osvědčení (protože i to říká vysokoškolský zákon výslovně), a i kdyby byl diplom osvědčení, stejně by ho nešlo sebrat pro domnělý rozpor s pokyny děkana, ale jen pro rozpor s právními předpisy, který se však najít nepovedlo, nejde diplom osočeným absolventům zrušit.

Aby ti, kdo si ze zrušení diplomů svých spolužáků udělali celkem výnosnou živnost, nebyli za pitomce zcela totální (upřímně se bojím, že už se stalo), pokusili se je nalákat vábničkou, že se znovu stanou studenty (a budou si tedy moci znovu užívat studentského života). Osobně si myslím, že na vidinu znovustudentského života lze nalákat jen prostší duše, které si jako studenti moc neužily (ať už vzhledem k vrozenému suchoprdství, šprtství, špiclovství či jiným obdivuhodným vlastnostem), ale chápu, když někdo, komu všechny radosti studentského života unikly, odhodí leninské zásady a nechá se nachytat.

A zdá se, že už se stalo a že odebírači titulů konečně ulovili svého muže, který se odhodlal ke znovustudentství.

Když se totiž vrátíte k oné tak podivně uhnětené petici proti odebíračské blbosti, která sice měla ve všem pravdu, ale zřejmě neměla nic společného s těmi, jejichž jména pod ní byla uvedena, můžete si v archivu jedné neveřejnoprávní televize dohledat reportéry oslovující před budovou fakulty studenty, kteří jim vesměs unikli bez komentáře. Tedy až na jednoho. Oním dotazovaným studentem (studentovo jméno televize neuvedla, což je vzhledem k dále uvedenému zcela pochopitelné), který neváhal se loajálně antipetičně vyjádřit, byl překvapivě novopečený studijní proděkan (dovolím si skromně vyjádřit přesvědčení, že jeho leninsky zapálená tvář je natolik nezaměnitelná, že nešlo o jeho lstivého dvojníka). A máte to tady: nejspíš se už našel aspoň jeden kamikadze ochotný nechat se připravit o titul za možnost druhého pokusu o normální prožití studentských let (když mu ten první nevyšel).

« Zpět