Kamufláž

Už kdysi hodně dávno si povzdychl Aeneus Piccolomini (od roku 1458 sice papež Pius II., ale ještě před tím, fakt neuvěříte, rychlostudent práv, naštěstí alespoň ne plzeňských, ale těch v Sieně), velký znalec českých poměrů a autor knihy o české historii, ale také velký nepřítel našeho milého Jiříka (ovšem toho z Poděbrad), že v Čechách toho kdejaká šeredná, zlostná babizna napíše víc než v Itálii kněz (bojím se, že to nám zůstalo až do horké současnosti). Jsme tedy národ sečtělý a vedle jiných zajímavých kronik známe dobře i kroniku kocourkovskou.

A ta se nám hned vybaví, když čteme třeba o tom, jak pan ministr oznámil národu zdražení všelijakých poplatků, aby potom některé z nich omylem zlevnil.

Ostatně ono zdražení ohlásil naštěstí neohroženě s tak dostatečným předstihem, aby pokud možno všichni mohli ještě rychle do rezervy napodávat početné žaloby a zahltit tak soudy na dlouhé roky dopředu (říká se, že jen v Ústí nad Labem jich šetrní a panem ministrem včas varovaní občané stihli podat na osm tisíc).

A což teprve, když vládě předložil úplně jiný zákon, než jí předložit chtěl, a hlavně než který, jak je jeho dobrým (?) zvykem, pečlivě předem avizoval sdělovacím prostředkům všeho druhu.

Kdo by si snad při čtení všelijakých takových zpráv z minulého týdne pomyslel o některém ministrovi, že je docela obyčejný pitomec, či dokonce že je neobyčejný, určitě by se velice hrubě mýlil. Především by se však mýlil, kdyby si něco podobného pomyslel o panu ministrovi podle nejrůznějších tiskovin kmotrovské spravedlnosti.

Už jsem se včera zmínil o tom, že jeho pan zase už náměstek (v mezidobí náměstkoval řadě jiných ministrů či ministryň, ale jen ve volném čase, neboť veškerý svůj pracovní čas věnoval devastaci pověsti plzeňských práv) se svého času nechal zlomit, aby prakticky zadarmo, skoro za nic (jen za několik sprostých nul, tuším, že asi šest) sepisoval obecně škodlivé dokumenty o návratu k idejím komunismu z padesátých let (neboli ke staré dobré praxi odebírání akademických titulů). Takovou ostudnou činnost ovšem logicky maskoval, a to za všelijaké matematické a fyzikální objevy.

Sama myšlenka, že by snad náš právní řád umožňoval rušení diplomů, titulů, pseudonymů a za trest třeba i křestních jmen a vůbec všeho možného, je ovšem natolik stupidní, že se jí nepodařilo zakamuflovat ani takovými naprosto převratnými objevy, jako že rok má 39 dnů (protože podle odebíračského psaní univerzitního čísla R-594–10 chybí-li do celého roku 13 dnů, chybí právě 0,3 roku) nebo že rok 2000 předchází roku 2000 o více než dva roky (podle paskvilu univerzitního č.j. R-583–10 totiž nebylo správné v roce 2000 uznat zkoušku vykonanou na jiné vysoké škole, kterou uchazeč dostudoval v roce 2000, protože zkoušky lze uznat jen do dvou let od ukončení studia).

Pan všenáměstek je ovšem přesto nebývale zdatný mistr kamufláže a tuto nečekanou dovednost mu musíme přiznat.

Pan ministr předložil úplně jiný návrh, nežli jaký chtěl předložit, ve vládě ho obětavě odůvodnil a svou skvělou argumentací a výmluvností vládu přesvědčil k jeho radostnému přijetí.

Že by si nevšiml, že navrhuje něco docela jiného? Že by návrh, který předkládá, nečetl? Že by tím snad na sebe prozradil, že buď materiály, které předkládá, vůbec nečte, nebo jim vůbec nerozumí?

To samozřejmě ne (s výjimkou návrhu občanského zákoníku samozřejmě, ten nečte nikdo, kdo ho zrovna číst nemusí, a nikdo mu taky nerozumí). Pak ovšem nezbývá, než aby šlo o ryzí zázrak náměstkovského maskování.

« Zpět