Karavana

vyje a vlci jdou dál.

Karavana vyje a vlci jdou dál, poněkud pesimisticky kdysi bonmotoval jeden někdejší proděkan západočeské právnické fakulty (ani notoričtí opakovatelé slova reforma ho nakonec nevyhodili, protože potřebovali ve vedení aspoň někoho, kdo by uměl cizí jazyky).

V těchto dnech mi to však připadá až příliš krutě výstižné.

Neboť odešel někdo, na koho jsme se mohli kdykoli spolehnout, kdo byl ochoten a schopen kdykoli pomoci, kdo se nikdy nenechal zastrašit ani koupit a kdo sám své přátelé ani svou alma mater nikdy nezaprodal.

Neboť každý z Vás, kdo navštěvuje tyto stránky, ztratil minulý týden přítele.

Vlastně každý asi ne, protože mi jeden kolega prozradil, že dokonce i někteří významní autoři nového občanského zákoníku občas zapátrají, jestli jsem na jejich veledíle konečně nenašel i něco aspoň trochu přijatelného (přiznávám, že našel: nadpis).

Ale když si připomenu štvanici, jež měla uštvat i Pavla (vzpomeňte si, s jakou radostí recitátoři slova reforma objevili, že soudce testuje tělocvikář, a jak upřímně posmutněli, když jeden rozumný novinář napsal, že onen docent psychologie a mezinárodně uznávaný psycholog skutečně vystudoval i sportovní vědy, a jak v tom většina soudných lidí snadno a rychle rozpoznala ubohou pomstu jednoho novopečenského proděkana, kterého pan docent psychologie pro vážné charakterové vady nepustil mezi soudce) nezbývá mi, než příměr s vlky opustit. Vždyť to jsou odvážná, inteligentní zvířata se silným sociálním cítěním a setkání s nimi není většinou nebezpečné: sami prostě vidíte ty rozdíly.

« Zpět