Káva první

Pečlivým sledováním televize jsme v čase vánočním zjistili, že kondolence nemůže být v poledne trestný čin, ale jakési nepřímé jednání (jak pravil pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, ovšem kolem poledne), zatímco odpoledne trestný čin být může (jak pravil, ovšem odpoledne, a ilustroval tím svou názorovou skálopevnost), nebo, že, na rozdíl od téměř všech politiků, komisní paní předsedkyně hodnotila prezidentský projev jako slabý.

Připomenutí šeredné, zlé, závistivé, kocovinou sužované a mírně přiblblé postsovětské a postkomunistické ježibaby samozřejmě logicky vyvolává oživení zájmu o všelijaké věštecké techniky.

Když si kliknete na Úvahy a potom zase už na Ilustrovaná II, uvidíte či spíše si připomenete malebnou pijáckou scénku, kde podle některých z Vás pan profesor uprchlý z plzeňských práv (na snímku vpravo) domlouvá s paní profesorkou Dvořákovou akreditaci pro vysokou školu pana profesora Dvořáka, zatímco jiní se domnívají, že tam s loajalitou sobě samému vlastní domlouvá neakreditaci pro plzeňská práva, na nichž v té době ještě učil, vlastně byl, a ještě podle jiných se tam jen obyčejně, hm, popíjí (pro poslední dvě možnosti svědčí přítomnost studenta, který si v rámci boje proti korupci platil vlastního novopečenského učitele, ovšem na fakturu, a tudíž daňově uznatelně). Ve skutečnosti však šlo opravdu nejspíš o věštění z vína, byť asi nešlo zrovna o pegomantii.

Paní akreditační profesorka (nevíme ovšem, zda jako úřednice, nebo jako odštěpená a na úřednici zcela nezávislá politoložka: úřednice totiž, jak známo, je vázána zákonnou mlčenlivostí, takže připomíná dub, samozřejmě svým mlčením, zatímco politologické já naopak mele a mele), což je na všech fotografiích osoba zcela vlevo, zde totiž zřejmě odhaluje onomu studentovi i dalším osobám, co bude třeba na plzeňských právech ještě někdy v budoucnu najít a odhalit, případně co slabého pronese za půl roku v novoročním projevu pan prezident. V případě pegomantie jde ovšem o čtení budoucnosti z hladiny vína.

Zde šlo zjevně o jiné věštby, konkrétně o věštění z prázdného dna původně plných vinných sklenic. Možná také šlo o oenomantii, neboli věštění ze vzorů, jež zanechalo rozlité víno (například na stole). Bujaré cinkání sklenic totiž významně napovídá poměrně masivnímu rituálnímu bryndání.

Počínání věštkyně a jejích nohsledů (a nohsledek) nasvědčuje tomu, že vinné kaluže na stole měly vesměs trojúhelníkový tvar (má-li rozlitá kapalina, konkrétně víno, trojúhelníkový tvar, vydejte se na lov, bude úspěšný!), rozhodně však zmíněné loužičky měly zvlněné okraje (pokud mají skvrny zvlněné okraje, je třeba naplnit sklenice a pít a bryndat dál, dokud se nezarovnají).

Hádáte, z čeho s takovou určitostí usuzuji, že jde o věštění, a ne nějaké korupční domlouvání nebo sprosté pikle, případně jen o prachsprosté pochlastávání? Tasseomantie totiž zahrnuje kromě věštění z vinné sedliny ze dna (vypitých) pohárů také věštění z kávové sedliny. A právě to bylo zřejmě použito jako první fáze.

Snadno se totiž řekne, že mají-li skvrny zvlněné okraje, je třeba naplnit sklenice a pít a bryndat dál, dokud se nezarovnají, pokud jde o víno, ale zvlněné okraje louže po desáté, patnácté či kolikáté kávě už mohou naplnit zoufalstvím i normálního člověka (zejména když okraje ne a ne se narovnat).

Osoby, jimž pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti nasliboval a prý stále slibuje rozličné zajímavé funkce, například v různých úřadech či zastupitelstvích (pochopitelně státních), tedy zřejmě začaly s věštěním z kávové sedliny, a teprve potom, co navzdory mohutnému rituálnímu bryndání se okraje kávových skvrn nezarovnaly, přešly k ještě mohutnějšímu věštění ze znovu a znovu prázdného dna znovu a znovu naplňovaných vinných sklenic.

Tak o tom svědčí obrázek, který si dovoluji připojit (jak vidíte, kávou to začalo první).

Co všechno nám ještě ten Mrazík se svou postsovětskou Babou Jagou nepřipomene?

« Zpět