Každý normální

Nebylo by to nádherné, kdybychom se někdy probudili do nového dne, ba i týdne, a neslyšeli hned po ránu strašidelné promluvy paní komisní šéfové, případně aspoň některých jejích náhradníků, jako například slavného doktora Nespravedlnosti?

Jenže nejmenovaná veřejnoprávní televize hned po ránu ukázala krásné, šťastné studenty, naplněné důvěrou v právo, moudrost a spravedlnost, takže v rámci vyrovnaného poskytování informací, jímž je přece proslulá, musela logicky ukázat i pravý opak, aby si snad někdo nepomyslel, že neinformuje objektivně.

Paní komisní předsedkyně si tudíž hned po ránu postěžovala na svého pana ministra (pardon, teď nemyslím jejího ministra kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti, v závislosti na tom, které noviny čtete, myslím teď toho ministra, jehož resortu slouží coby poradní orgán, byť si myslí a hlavně říká, že ve skutečnosti by ministři měli posluhovat jí). Vysoké školy by si totiž podle ní mohly stěžovat na všelijaké nesmysly, jako nerovný přístup, protekce a podobně, kdyby se prosadilo nahlížení problematiky jako v případě plzeňských práv a nikoli podle jejích pocitů.

Přitom ona s veškerou mocí, nesvěřenou jí nikým menším nežli jí samotnou, rozhoduje podle svého nejlepšího svědomí, aneb, jak pravil pan premiér v Lidových novinách: podle známostí, protekce a pocitů. Jak by si někdo mohl stěžovat?

Copak by někdo mohl vůbec napadat něco tak logického, jako že filozofům (dokonce plzeňským, na něž musí být větší přísnost) stačí na realizaci jednoho studijního programu skoro tři docenti či profesoři (při jejich osmi studijních programech mi to vyšlo tuším na 2,75), olomouckým právům třináct docentů či profesorů (ale taky jejich proděkan náměstkuje panu kmotrovsky spravedlnostnímu ministrovi, což musí být oběť nezměrná, a jejich paní děkanka jediná neodmítla účast v podivném podujetí zvaném etická komise, což musela být oběť ještě mnohem větší), zatímco plzeňským právům nestačí ani těch jejich 26? Vždyť je to tak krásně transparentní vyšší matematika, klasické protikorupční poč­ty!

Paní profesorka může být v naprostém klidu: pravda a láska totiž vždycky nakonec zvítězí nad lží a nenávistí (a navíc je přitom dost často pěkně, hm, naštve).

Jak jsem už taky někde psal: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyslalo dobrou zprávu pro všechny slušné lidi. Tím, že prodloužilo akreditaci plzeňských práv do roku 2016. Z celé řady důvodů věcných, právních, i se zřetelem k hledisku lidskosti.

Něco takového každého normálního člověka musí potěšit a uklidnit.

Každého normálního.

« Zpět