Kdeže saunování

Nejlepší způsob, jak přečkat zimu, přece je...

Největší literární dílo naší současnosti, důvodová zpráva k občanskému zákoníku (konkrétně k jeho § 243) moudře praví, že se „vyžaduje, aby stanovy určily, jaký má spolek statutární orgán, jak se tento orgán utváří a jak spolek zastupuje“ (konec citátu).

Jenže, jak dobře víme, autoři nového občanského zákoníku byli posedlí touhou vytvořit stručný zákon (což se jim, stejně jako všechno ostatní, na co jen sáhli, samozřejmě vrchovatou měrou podařilo).

Proto se nevyžaduje, aby stanovy určily, jak se statutární orgán spolku utváří ani jak spolek zastupuje navenek, a je to určitě dobře a opravdu jenom malá cena za to, že máme moderní, stručný a výstižný občanský zákoník.

Po vzniku spolku zase podle důvodové zprávy (k § 218 občanského zákoníku) „lze měnit stanovy jen usnesením členské schůze.“ Jenže ouha, podle § 247 odst. 2 občanského zákoníku může být nejvyšším orgánem spolku místo třeba členské schůze i statutární orgán, a to klidně i individuální (prezident, předseda či prostě Velký spolkový guru), jímž navíc ani nemusí být člen spolku. O změnách stanov tak ve skutečnosti může rozhodovat třeba i jediný nečlen spolku (pokud je jeho statutárním orgánem a pokud je statutární orgán nejvyšším orgánem spolku. Kdeže na nás s nějakou členskou schůzí, dobrou leda pro členy bez fantazie.

Samozřejmě, už poměrně dávno víme, že důvodová zpráva k ustanovením § 1879 až 1887 občanského zákoníku nás moudře poučuje, že nová úprava sleduje zúžení dosavadních zákazů postoupení pohledávky, ačkoli ve skutečnosti jde o parádní chyták.

Zatímco totiž dřívější občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.) zakazoval postoupit pohledávku, jež zaniká smrtí věřitele (ve svém § 525), platný občanský zákoník zakazuje postoupit pohledávku zanikající jak smrtí věřitele, tak i smrtí dlužníka (srov. jeho § 1881 odst. 2), takže ve skutečnosti zákazy postoupení pohledávky proti dřívější úpravě podstatně rozšiřuje.

Sami vidíme, byť tomu jen stěží můžeme uvěřit, že i novináři se mohou někdy (samozřejmě velmi zřídka) mýlit. Napsali totiž kupodivu zrovna dnes (navíc idnes), že nejlepší způsob, jak přečkat zimu, je saunování.

Kdepak, nejlepší způsob, jak přečkat zimu, je přece četba našeho občanského zákoníku. Předně Vás uspí rychleji, nežli nejkvalitnější odvar z makovic, a za druhé, jakou zimu to vlastně chcete přečkávat?

Z několika málo drobných ukázek přece sami vidíte, že nelze jinak, nežli že jde o apríl. Občanský zákoník nám tudíž zavádí permanentní apríl, neboli duben. Dubnové počasí je sice nestálé, většinou však již teplé a slunečné, i když poznamenané i silnými větry a přeháňkami, výjimečně sněhovými. Určitě je tedy lepší přečkat zimu v dubnu než v sauně.

Autoři se navíc na celoplošné zavedení aprílu pečlivě připravovali. Už před sedmi lety (už před sedmi lety!) přece vypustili zkušební balónky, například v psaní, podle něhož má rok někdy 39 (!) dní (chybí-li do doby čtyř let studia třináct dní, jde podle univerzitního č.j. R-594–10 jen o 3,7 roku, takže třináct dní je logicky třetina roku). Anebo v psaní univerzitního č.j. R-592–10, podle něhož od listopadu 2001 do dubna 2005 uplynulo 3,4 roku, zatímco podle psaní č.j. R-576–10 sice opět od listopadu 2001, tentokrát ale až do května 2005 uplynula doba výrazně kratší, jenom 2,8 roku. A jaký úspěch sklidili. Jenže už tak dávno.

« Zpět