Kdo jinému...

Navzdory názvu nemám na mysli sex, ale jen přísloví (ačkoli v souvislosti s kauzou plzeňských práv se objevily už třeba i vtípky na téma bezpečného sexu: bezpečný sex je, praví student, když mne teď fakulta sedm dnů v týdnů transparetně, hm, však víte).

Kdo jinému jámu kopá, bývá obvykle negramot či pologramot, který se nedokáže živit intelektuálně náročnějšími činnostmi, nežli je nepříliš oduševnělé mlácení do hlíny či něčeho podobného za účelem vytvoření prohlubně v terénu. Existují však například metaři, leštiči, čističi a vykonavatelé jiných podobných profesí a zálib, kteří by rádi postoupili blíže k nedostižným intelektuálním vrcholům a taky by si aspoň trochu zakopali do hlíny v cizím žoldu (když není po ruce hlína, vezmou ovšem za vděk spolužákem či bývalým spolužákem, jak to vidíme na plzeňských právech). Navzdory přísným bezpečnostním předpisům však přísloví je přísloví, a tak zatím ještě radostně vyceněné kopáčské chrupy, jak se zdá, značnou rychlostí míří k dolnímu okraji vlastního výtvoru, neb lidová moudrost krutě pokračuje: sám do ní padá.

Tak i novopečenci svého času, když ještě nebyli zapšklými novopečenci, ale jen zapšklými adepty na ně, pomluvili masivně své spolužáky a hlavně bývalé spolužáky hromadou nesmyslů vycucaných z palce a podle příšerné kvality i z docela jiných míst, a všechny postrašili zcela novým ohyzdným bubákem, který v sobě slučuje vetřelcovské jedovaté slintání s uměleckými projevy standardních hejkalů, totiž strašidlem Akreditační komise, která je kdesi za bukem připravena zrušit všechny vysoké školy, v nichž se neprodleně nechopí moci nové reformní vedení (kdyby strašení náhodou nevěděli, kdo se tím myslí, bylo jim to neprodleně sděleno, možná i s rodnými čísly).

Po vzoru pralesních opic tedy novopečenci hrdinně zabušili pěstmi do vlastní hrudi, případně jiné části těla, v níž nevzniká mohutná ozvěna, a hrdě spustili, jak právě jen oni všechny zachrání dávno (podle pana exnáměstka dva roky) přichystanými reformami.

Nyní ovšem přichází druhá část, kouzlo nechtěného. Novopečenci totiž zřejmě vytvořili akreditačně zcela bezpečné prostředí.

Varianty jsou totiž jen dvě:

Zaprvé: nové vedení nestojí za nic, osm měsíců se bohapustě flákalo, věnovalo se jen vlastní mediální prezentaci a neumělému honu na čarodějnice (pardon, pardon, na ty ne, čarodějnice, věštkyně, vědmy a jiné ohavné ježibaby patří mezi jejich nejvěrnější spojence, takže: honu na kohokoli jiného kromě čarodějnic), kromě pár hloupých výmyslů nezreformovalo vůbec nic, například i proto, že toho nebylo zapotřebí, a škola je tudíž i nadále ohrožena zlým akreditačním bubákem, který už vystrkuje oslizlou hlavu zpoza virtuálního buku. Co s takovým vedením (slušnost nedovoluje odpovědět)?

Druhá varianta je následující: Nové vedení se do úmoru dřelo, za pouhých tisíc korun na hodinu najalo Viktora Čističe (zase pardon, to jméno bude jiné), aby za ně fakultu vydrhl kyselinou (když už jejich jedovaté sliny na celou fasádu, schody atd. nestačily), zejména od všech bývalých spolužáků, kteří to dotáhli dál než oni, nebo dokonce mnohem dál než oni, nebo se dopustili nějakého podobně neodpustitelného provinění, spoustu pedagogů zachránili před prohnilým fakultním prostředím tím, že je z něj obětavě vyhnali a zcela nezištně se rozdělili (o jejich platy), všechny ostatní zachránili i proti jejich vůli, i když toho nebylo zapotřebí, a jako praví tahouni (tvor, který tahá zpravidla těžké náklady?) vytáhli školu zpátky na výsluní, kde se nyní pod ozónovou dírou po zásluze opéká. No jo, ale jak teď postrašit studenty, že když je nebudou dále uctívat (a volit), bude jejich škola pro závažné nedostatky zrušena? Když ty nedostatky, bez ohledu na jejich existenci, přece už odstranili? Jen jestli ono volit se v jejich pojetí neodvozuje právě od onoho tvora určeného k tahání těžkých nákladů?

Teď tedy, babo raď. No vlastně, babo, ty radši ne.

« Zpět