yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Kdo to kdy
pochopí?V okamžicích, kdy hrůza pokryje svět jako jedovatá mlha, prostě nechápeme.
Kdo kdy pochopí, že se mezi námi pohybují lidé (lidé?), kteří jiného zabijí jen proto, že se jim nelíbí jeho názory?
Že se jim nelíbí jeho humor?
S takovými bychom neměli ani epigramy Karla Havlíčka Borovského, ani Švejka, ani Cimrmana, ani žádnou radost ze života.
Na jedné západočeské fakultě si někteří ještě mohou pamatovat kratičké období, kdy jí krutě vládlo pár kdykoli smrtelně vážných tváří (tak vážných, že dokonce braly vážně i samy sebe).
Čím to vlastně je, že lidé, kteří nesnášejí humor, jsou vždycky tak sebestřední a bezcitní?
Kdo to kdy pochopí?
Ve včerejších Parlamentních listech se známý bloger pozastavil nad tím, že ti, kdo považují za nezbytné v televizi komentovat i jistě překvapivou skutečnost, že pro změnu vyšlo slunce, a odhalovat korupci v tom, že se tak stalo kolem čtvrté ranní, náhle zarytě mlčí a skrývají se kdesi u svého vína.
Předně to však znamená, že shromažďují zdroje (neb ve víně je pravda) a známe všelijaké promlouvačky, jež pravdy nashromáždily snad hektolitry. Ale hlavně v klidu u tekutého zdroje informací provádějí důslednou politologickou analýzu, která jim pomůže po týdnu či několika odhalit, jak to bude dál. Sám se těším na politologicky fundované a neomylné proroctví, jestli ty ničemné vrahy ve Francii nakonec dopadnou?
Zato máme politiky, kteří se často mýlí.
Tak jako se mýlil třeba pan Okamura, když napsal o nejmenované akreditační komisi, že „tato komise má naprosto bezprecedentní moc…to je hodně nekontrolované moci, hodně korupčního či vyděračského potenciálu“ (idnes.cz 14.6.2011)? Nebo že „všechny hrůzy na fakultě v Plzni odhalila (komisní šéfová) teprve poté, co profesor Kindl (nejsem profesor) začal vážně lobbovat za změnu statusu Akreditační komise“ a že „podle šetření je dnes téměř vše v pořádku“ (tamtéž)? Nebo když psal o tom, že nový občanský zákoník je legislativní zmetek, případně nepřehledný paskvil (ČT 24 19.11.2013 i jinde) a že pan exministr spravedlnosti trumfl všechny kmotry a patřil k těm, po nichž budeme škody napravovat ještě hodně dlouho (idnes.cz 28.6.2012)? Nebo když varoval před nebezpečím rozmachu radikálního islamismu?
Naštěstí máme politiky, kteří naši svobodu zachraňují vždy, všude a neomylně.
Třeba do nového občanského zákoníku zakomponovali taková svobodomyslná ustanovení, jako že ten, kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání (§ 587 odst. 1) a že nenamítne-li onu neplatnost právního jednání, považuje se za platné (§ 586 odst. 2).
Dřív takové jednání samozřejmě bylo neplatné automaticky a absolutně. Dnes díky ním a jim podobným máme svobodu si vybrat (například jestli se necháme zastřelit nebo podepíšeme).
Kdo to kdy pochopí?
