Kdyby jen losové

Losové nám umožňují, díky povinnosti vyváženého obsahu, dočíst se i o věcech, o nichž jsme se mohli dočíst už tolikrát, že se o nich nic dočíst už znovu nechceme.

Z poutavých zpráv se dozvídáme, jak se tibetská doga vydala za svou matkou tramvají, v řeči města, kde ona tramvaj jela, šalinou, i když ne až do Tibetu, ale jen kamsi na Mendelovo náměstí. Takových zajímavých zpráv je nutně třeba, neboť zákony požaduje po mediálních výstupech, aby byly dokonale dokonale vyvážené.

Takže: jedna velmi zajímavá, skutečně poutavá zpráva, jak pes cestoval šalinou, jež zaujme kdekoho, a díky ní se může právě pro vyvážení objevit jiná, už dávno naprosto nezajímavá (a nepravdivá) a nejméně stokrát omletá, jak kdosi před skoro deseti lety někde použil stránku stránku z jiného textu a nepřesně citoval (viz úvahu ze 4. 10.).

Kdyby to aspoň statečně a férově opsal, že? To by mohl být slavný jako ti, kdo opsali spousty paragrafů z pradávných předpisů.

Ostatně, neměli bychom jim zase tak křivdit, vždyť oni z pradávných předpisů zhusta neopisovali.

Například moudrý závěr, že dočasné stavby nejsou nemovité, přece převzali z § 26 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Tedy z jistě po výtce humanistického a demokratického předpisu. Však jsou pod ním podepsaní i takoví pokrokoví demokraté jako Gottwald nebo dr. Čepička, kteří ve společné hluboké úvaze (či opici?) přišli i na to, že kromě majetku by mohlo jít lidem brát i akademické tituly. A navíc onen předpis není zas tak pradávný, vymysleli ho stěží před 66 lety.

Díky němu nejsou nemovitými věcmi takové dočasné stavby jako čerpací stanice pohonných hmot, ale třeba i hotely, tvrze či nádraží postavené na cizím, jen pronajatém pozemku. Takže je můžeme převádět třeba jen kývnutím hlavy, a musíme si dávat náramný pozor, abychom nekývli hlavou či něčím jiným v nepravý čas.

Už před pár měsíci však brouzdali po stejném, šalinami křižovaném městě třeba losi, a tehdy se ukázalo, že obyvatelé oné metropole buď nejsou dost hbití a pohotoví, nebo jsou i tak dost bohatí (a tudíž líní a pohodlní), nebo ke své škodě nečtou dost pozorně a dost často občanský zákoník.

Zajaté zvíře se přece podle § 1046 odst. 2 obč. zák. stane zvířetem bez pána, jakmile je jeho vlastník soustavně nestíhá ve snaze je znovu zajmout, zatímco divoké zvíře je podle hned prvního odstavce (tedy podle § 1046 odst. 1 občanského zákoníku) věcí bez pána, dokud je na svobodě. A to, co nikomu nepatří, si podle § 1045 odst. 1 občanského zákoníku může přivlastnit každý. Kdyby si obyvatelé oné metropole cestou v šalině přečetli, mohl by dnes mít na zahradě (případně v lednici) i losa.

Jak vidno, občanský zákoník, i když stále slouží původnímu témuž účelu, jímž nyní nemyslíme vydělávání tisíců a milionů jejich autory (i když i tomuto nadšeně cíli slouží), ale zcela bezpečné rozeznání textu, který nemá s právem nic společného, Vám může pomoci ne-li k losu, tedy alespoň k losovi.

Navíc však (jak už jsme připomínali) slovutný hlavní autor nového kodexu výhrůžně upozorňuje (Bulletin advokacie 12/2014, str. 28), že „skutečně palčivé problémy, nad kterými by stálo za to se důkladněji zamyslet, zůstaly dosud nepoznány a nepovšimnuty.“ Takže kdyby jenom losové…

« Zpět