Kdyby tenkrát

Na světě (přesněji v hlubinách světa) jsou...

Na světě (přesněji v hlubinách světa) jsou (jak praví čaroděj Gandalf) starší a ohavnější věci, než jsou skřeti, a na světě dokonce možná jsou i starší a ohavnější věci, nežli náš nový občanský zákoník.

Připomeňme si proto pro změnu, že i když obecně všichni naše média usilovně chválí (například už letošního 3.5. vyšel v Parlamentních listech uznalý článek „ČT překonává Orwella“ o absurdních manipulacích z televizní dílny), přesto se občas ozve přece jen méně nadšený tón. Například někdejší předseda tehdy nejmenší parlamentní strany, pan Radek, o den později (4.5.) konstatoval, „že nejhorší je, když jde o zcela vylhaná obvinění, vy na ně pravdivě zareagujete, ale vaši odpověď nikdo nezveřejní,“ přičemž „takových nesmyslů se objeví dvacet týdně.“

Zkusme si proto připomenout, o co všechno jsme přišli třeba tím, že v minulých dobách neměla média ještě dnešní schopnosti. Samozřejmě, už kdysi uměla odhalit leccos.

Například že panáček, který lehkomyslně dával na odiv své bohatství a jehož divadlo mělo tři telefony, navíc s čísly 22225, 22227 a dokonce 22222, v dobách, kdy Národní divadlo mělo jen dva (jak jinak toho mohl dosáhnout, nežli korupčním jednáním?) usilovně kolaboroval s nacistickými okupanty: například tím, že (ač jako správný liberecký Sudeťák od dětství mluvil německy) propadl u zkoušky z němčiny, aby nemohl hrát v německých filmech. Odsouzen proto byl na přání spravedlivě rozhořčených obyvatel Prahy v pražské Městské knihovně, kde si soudce netroufl nerespektovat přání lidu (kdybyste snad nevěděli, šlo o nějakého Vlastu Buriana).

Ale zkuste si představit, že by se dnes v kavárně Louvre na Národní třídě setkal ohavný právnický rychlostudent (který navíc psal beletrii, ta hanba!) s dalším vykukem, který stihl vystudovat za tři roky a před tím ještě zkoušel studovat vysokou školu bez potřebného věku i bez maturity, navíc známý tím, že se choval (brrr!!!) nesmírně slušně nejen ke studentům, ale i k uklízečkám.

Už samo místo je děsivé. Hned vedle kavárny je přece onen akademický ústav, kde byly po sametové revoluci soustředěni odborníci z kateder marxismu-leninismu různých vysokých škol a postupně vyhozeni z této záslužné práce (ba co víc, realizoval jsem to tehdy dokonce já a vyhozena byla i nejmenovaná čelná česká marxistka, jež si potom musela najít místo v čele nejmenované akční komise, omylem zvané akreditační, ač pokud možno opak je pravdou).

A o čem se ti dva bavili? Samozřejmě, o všelijakých nepravostech. Především o možnosti sestrojit mechanismus vedoucí následně k všelijakému korupčnímu vydírání těch pokrokových a poctivých a potom o odporně plagiátorském počinu toho z nich, který nebyl právníkem.

Jak pěkně by dnes bylo takové setkání vyhodnoceno. Jak bychom se mohli mít, kdyby tehdy média uměla, co umí dnes.

P.S. Jen pro úplnost: v květnu před nějakými 103 roky se v oné kavárně na Národní třídě setkal nějaký Franz Kafka (v letech 1901–1906 vystudoval nejen práva, ale i dějiny umění a germanistiku) a nějakým Albertem Einsteinem (který vystudoval sice technickou vysokou školu, ale jen v letech 1897–1900, když původně zkoušel přijetí už v šestnácti a bez maturity).

Řeč šla o teorii relativity, jež později umožnila mimo jiné vznik jaderných zbraní, používaných (podle slov soudruha Stalina) k vydírání pokrokové části světa. Ba co horšího, za nadšeného souhlasu právnického rychlostudenta Kafky rychlostudent Einstein vysvětloval, že objevil, že čas je relativní. To je samozřejmě plagiát, neboť objev, že čas je relativní učinil pan komukoli kdykoli náměstek, když přišel na to, že v
Plzni má rok někdy 39 dní (chybí-li do doby čtyř let studia třináct dní, jde podle univerzitního č.j. R-594–10 jen o 3,7 roku, takže oněch chybějících třináct dnů představuje 0,3 roku), jindy však kupodivu 1260 dnů (podle výplodu univerzitního č.j. R-377–10 totiž je 126 dnů přibližně jedna 0,1 roku) a mnohé podobné doklady toho, jak zcela a naprosto je čas relativní…

« Zpět