Kdybych uměl číst

nečetl bych nic jiného, než inzeráty. Pochopitelně komerční.

Pro ty, kdo číst neumí, nechávají v novinách obrázky a pro ty, kterým to jde jak psovi pastva, jsou aspoň komerční inzeráty, které na rozdíl od zpráv, úvah a jiných mouder visí na serverech dlouhé dny a týdny, aby je zvládl přečíst i ten, kdo to v podstatě neumí (v optimistickém duchu, že když tam bude strašit dost dlouho, možná se zatím někdo číst naučí).

Vida: jde jim to, jak psovi pastva. Možná z toho pěkného tuzemského přísloví vycházeli geniální tvůrci nového občanského zákoníku při formulaci § 1279 odst. 1, podle kterého se právo pastvy vztahuje na všechna hospodářská zvířata (ovšem s čestnou výjimkou prasat a drůbeže). Pes (liška, ústřice, norek, nutrie, perlorodka, krokodýl, dokonce i kráva) je hospodářským zvířetem, takže když mu nejde pastva, je třeba mu dát velkoryse možnost, aby se polepšil. Jako ti, kdo neumí číst a kterým proto moudré tiskoviny nechávají komerční inzeráty strašit tak dlouho, dokud se to nenaučí.

Kdybych uměl číst, přečetl bych si v na nejmenovaném serveru téma dne, které pravidelně, v souladu s názvem mění, ale teď už ho tam obětavě nechávají čtvrtý den to samé, aby si každý mohl přečíst o ohavném počínání arbitrů v jedné nejmenované arbitráži.

Kdybych uměl dobře číst, přečetl bych si v těchhle textech, jež se tak pěkně Ihned objevily, že ti zlotřilí arbitři nic nedostali, že mnohokrát jednali s třetím laskavým arbitrem v jeho rodném Švýcarsku, že platili nájmy zasedaček v tuzemsku i v oné malebné konferederaci, létali si letadlem tam i zpátky, možná se dokonce i koukali z okének, a to prosím, považte tu ničemnost, všechno ze svého.

Ba co horšího, že jen a jen jejich vinou nezaplatí každý daňový poplatník, ba každé ledva narozené dítko nejmenované společnosti zhruba 1000 korun. Neb bych si někde přečetl, že je nás asi deset milionů a že hrozilo, že stát zaplatí tisíckrát tolik (zatímco takhle to vyjde asi na sedmdesátník, pokud jim něco dáme, což bych rozhodně nedoporučoval).

To by si přečetl, kdo by uměl dobře číst, jenže těm, kdo to neumí a pro které se tam téma dne nechává už čtvrtý den, aby se to stihli aspoň trochu naučit, stačí přečíst, že ti arbitři jsou prostě zlotřilí (třeba s tím učením čtení a psaní není třeba tak spěchat a téma dne tam bude ještě o vánocích?).

Tohle bych si přečetl, kdybych uměl číst a možná bych i leccos pochopil.

Ale ani kdybych uměl sebe lépe číst, asi bych neuměl pochopit třeba to, proč nás nový občanský zákoník (či spíše jeho autoři, kterým už bylo vyplaceno mnohem víc, než oněm bídným rozhodčím tvorům) oblažil například tím, že pokud nás někdo donutí hrozbou fyzického násilí, abychom podepsali nějakou smlouvu, pak smlouva podepsaná s pistolí (cizí) u hlavy stejně bude platná.

Neboť právní jednání, třeba právě ta smlouva, je podle § 586 odst. 2 onoho úžasného kodexu platné, dokud se jedna ze stran neplatnosti nedovolá. No, a podle § 587 odst. 1 ten, kdo byl k jednání přinucen důvodnou hrozbou tělesného nebo duševního násilí, se může (pokud si troufne) neplatnosti takového jednání dovolat (což se s tou pistolí u hlavy zas tak dobře nedělá).

Jestli nakonec není lepší číst ty inzeráty…

« Zpět